RECENZE: Sucker Punch – vizuálně orgastická podívaná



Nový film Zacka Snydera, fakticky jeho první autorský počin, měl premiéru na konci března. Podle unie filmových distributorů si ho zatím nenechalo ujít skoro patnáct tisíc diváků. Statistika je ovšem celkem suchá, protože nesděluje podíl těch, kteří sál opustili ještě před koncem filmu. Takové číslo by bylo jistě zajímavé. Možná ale vítězí česká povaha, která si řekne, když už jsem si to zaplatil, tak to sakra dokoukám, i když mi to ničí nervy. Já jsem dokoukala a musím říct, že to pro mě byl skoro očistec.

Opravdu netuším, co má Zack Snyder za problém. Jaké přízraky ho provází, jaká tíha z dětství, nevyřešená sexuální traumata, jeho kastrační komplex a incestní touha po vlastní matce ho dovedla až sem.

Co stálo za tímto filmem by možná byl námět daleko zajímavější než samotný film. Opomiňme na chvíli fakt, že holky jsou ve filmu oblečené jako prostitutky, naše doba je přesexualizovaná, to se dá pochopit. Nechme stranou vizuál, který ač po čase nudí, je působivý. Výtvarné zpracování rozhodně přináší zajímavé pohledy, ale není celistvé a příběhu příliš nepomáhá. Osekáme-li si film Sucker Punch zbude nám asi toto: mladá slečna, zkroušená ztrátou své matky, si vylévá vztek na původci zla – tedy nevlastním otci. Při pokusu tohoto tyrana odstranit zabije omylem svou mladší sestru. V tomto momentě se sama uzavírá do trýznivého vězení, k tomu nepotřebuje žádný blázinec a šílené doktory. Obraz vězení je symbolický. Víme to, protože veškeré události se dějí pouze ve snové rovině. To nám dává jasný signál, že to, co vidíme, co považujeme za skutečné jím není.

Film se přes akční scény, provokativní kostýmky a krásné slečny snaží sdělit poselství, že člověk je tak silný, jako jeho fantazie. Skrz své nitro může porazit všechny své nepřátele. Pořád se ale, prosím, pohybujeme pouze ve snové rovině. Přirozeně, že když se nám něco nedaří, nechopíme se katany a nerozpůlíme protivného člověka vejpůl, abychom měli konečně klid. Ale v našem mozku probíhá podobný proces. Jen je sotva vědomý a neuvěřitelně rychlý, tudíž téměř nezachytitelný. Přesně takový boj svádí i hlavní postava příběhu Baby Doll (jméno jako pro pornoherečku, takových jmen je tu více). Uvržena do skutečného vězení, i když v jednom už sama je. Po tom co zavraždila svou sestru zažívá neuvěřitelnou bolest a tíží ji pocit viny. Okolní svět tak sotva vnímá a svoboda, po které tak touží, netkví v osvobození svého těla z blázince. To její mysl se potřebuje osvobodit.
Proto všechny ty šílené fantazijní představy. Pro to všechno to pobíhání s katanou a zbraněmi. Jasný důkaz toho, že jde o mýtus, je zasazení příběhu do neurčitého času, do bezčasé věčnosti. Její fantazijní vize je slátanina. Robotičtí nepřátelé, nacističtí vojáci a supermoderní zbraně na jednom místě. To není realita. To není ani sci-fi. Je to mýtus, který nás má zmást a ty pozornější, jež se nenechají unést minisukní a punčochami (jistě, tolik lidí je uneseno punčochovým fetišem, aniž by si to uvědomovali) nasměrovat na správnou cestu k pochopení této zdánlivě nesmyslné jízdy.

Moudrý stařec naráží na otce, kterého Baby Doll možná ztratila v útlém věku, nebo ho možná nikdy nepoznala. V každém případě je to téměř božská osoba, která zná východisko z každé situace. Vždy ví něco navíc. Je připraven poradit, pomoci najít klíč k vysvobození. Ony předměty, které mají vést ke svobodě, všechny jsou zatíženy symbolickým významem. Ale těžko říct, jestli se Snyder zaobíral i tímto aspektem. Mapa, oheň, nůž, klíč. Netřeba snad jejich významy osvětlovat.

A samotná postava Baby Doll. Film nás mate také v tom, že se odehrává ve třech rovinách, z nichž pouze jedna se dá považovat za reálnou. Jenže ani tato realita není úplně čistá. A o důležitosti Baby Doll by se také dalo pochybovat. Její vůdcovství je zpochybněno vývojem událostí. Ani ostatní postavy film nepřibližuje natolik, aby bylo možné je blíže poznat a něco o nich soudit. Možná o nich ani nemáme přemýšlet. Možná jsou pouhými nástroji.

Tak jako většina lidí ve skutečném životě na nás, jako na jednu konkrétní osobu, vlastně nepůsobí. Jsou pro nás nástroji k uspokojení cílů. Prodavačka nám prodá něco, co zažene hlad. Bankovní úředník vyjedná hypotéku. Půjdeme s těmito lidmi na kafe? Necháme je působit na naši osobnost? Ve valné většině případů asi těžko. Stejně tak je tomu i zde. Ostatní postavy jsou mlhavé, nejsou dostatečně popsány jejich charaktery ani vylíčena jejich minulost. Víme něco málo o Rocket, zřejmě rebelující dítě, které by se rádo vrátilo do lůna, ale je pozdě. Její smrt ve filmu pak není skutečná, ale pouze symbolická. Může vyjadřovat buď její obrození nebo důkaz, že na návrat je už příliš pozdě.

Jinak je tomu se Sweet Pea (další divné jméno odkazující ke Snyderově perverzitě). Víme, že je sestra Rocket a že pro ní leccos obětovala, aby ji zajistila bezpečí. To se jí má vyplatit. Sice je její postava skoro stejně prázdná jako ty ostatní, je jí ale přikládána větší důležitost. Celý snímek je vlastně o víře. O víře v člověka. Původní víra v sebe sama je tu sice trochu znásilněná šíleným vizuálem, ale přesto tam je. Jen je cesta k jejímu dosažení obalena ve změť zdánlivě nesmyslných scén.
Zack Snyder dostal možnost natočit film, který bude jeho původní. Před tím převedl na plátno dva grafické romány (300, Watchmen), musíme uznat že v obou případech byla jeho práce opravdu skvělá, jenže neměl možnost do toho přidat něco „svého“. V případě tohoto snímku je tam toho zase trochu moc. Možná jsou tohle jeho masturbační fantazie. V tom případě by měl vysvětlit blízkost polonahých holek, (které navíc evidentně vládnou mužům, což je pozoruhodná věc) nacistických vojáků a šílených robotů. Fascinace nacismem, tedy zlem v jeho základní podobě, není nic výjimečného. Divné je pouze spojování této fascinace do souvislosti sexuálního uspokojení.

Máte-li dost odvahy neváhejte a zajděte si do kina. Možná budete té stovky, co dáte za lístek litovat, nejspíš vám ale bude líto chudáka Snydera a povzdechnete si, stejně jako já, co ho vedlo k natočení takového zvláštního opusu. Všem pubertálním chlapcům, pokud to nějaký bude číst, se omlouvám za to, že jsem tento film dostatečně nevychválila za to, že délka sukně a poměr odhalených dívčích těl je opravdu velkorysý. Po filmařské stránce se musí ocenit zejména práce na vizuálních efektech. I když nejde o nic dechberoucího, vypadá to opravdu slušně. Jen to množství trochu nudí.


 


Sucker Punch 2011

Česká premiéra: 31. března 2011
Režie: Zack Snyder
Hrají: Emily Browning, Abbie Cornish, Vanessa Hudgens,
Carla Gugino

Foto: youtube.com

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho dále a přihlaste se k odběru novinek emailem, sledujte Filmaniak.cz na Facebooku a Twitteru

About Iveta Hajlichová

Bio: *1991, Praha - studentka Katedry filmových studií na FF UK - filmový nadšenec/vášnivá čtenářka