Skála, Con Air a Tváří v Tvář – nejlepší akční filmy devadesátých let



Moje dětství a předpubertální věk neprobíhaly zrovna typicky. Namísto chození do baletu a hry na kytaru jsem trávila svá odpoledne ve videopůjčovnách (které v dnešní době již ztrácejí nejen své kouzlo, ale především smysl), kde jsem se dostávala do styku s nejrůznějšími filmy, které rozhodně nebyly určeny pro můj útlý věk. A jako každé správné dítě jsem milovala akci. Jenže v devadesátých letech (tedy v době, kdy jsem vyrůstala) měly akční filmy srdce i mozek. Tedy příběh, jehož zápletka stála na velkém morálně silném hrdinovi, který vše podnikal kvůli cti a lásce. A měly také dobrý scénář. Logicky vystavěný (ne všechny, samozřejmě), s říznými dialogy, které zněly z úst drsných maníků s dobrým srdcem.

Skála /The Rock (1996)
Režie:
Michael Bay
Hrají: Nicolas Cage, Sean Connery, Ed Harris

Za svůj (ne tak dlouhý) život jsem viděla bezpočet akčních snímků, ale žádný se nevyrovná trojici filmů, které mě v době mého raného vstupu do puberty nejvíce zasáhly. Můj první styk s akčním žánrem se uskutečnil skrz film Michaela Baye Skála z roku 1996. Od této si chvíle pamatuji jak jméno režiséra, tak i jméno producenta Jerryho Bruckheimera, který je mimochodem jako producent podepsán i pod dalším snímkem z mé trojice nejlepších akčních filmů devadesátých let. Jméno Jerryho Bruckheimera se ale zuřivě skloňuje i dnes, jelikož noví Piráti již mají za sebou svou světovou premiéru, která proběhla v Cannes.

Ale zpět ke Skále. K tomu aby se stala kultovním akčním snímkem jí nic nechybí. Na čem stojí děj? Co je hybatelem celého filmu? Čest, hrdinství, hodnoty jako láska, věrnost, přátelství. Generál Francis Hummel, bývalý americký voják, který dosáhl nejvyššího možného vyznamenání je znechucen poměry, které ve světě panují. Je připraven dát světu (tedy Spojeným státům) najevo, že už bylo dost bezpráví. Je načase do světa přivést opět staré hodnoty. Vybere si k tomu ovšem mírně zavrženíhodnou cestu. Najme partu mariňáků, z nichž někteří opravdu chtějí spasit svět, chtějí ty lepší hodnoty. Nicméně většina z nich touží po dobrodružství, akci a krvi.

Galerie

[nggallery id=17]

I když by měl Hummel vyvolávat v divákovi odpor, protože je to přeci jen největší záporák ve filmu, Ed Harris se svým hereckým výrazem vás stejně stáhne na svou stranu. Jedná totiž z čistě nesobeckých pohnutek. Peníze, které požaduje by ve většině případů šly rodinám padlých vojáků. Je to muž, který ctí hodnoty. V podstatě on je pravý hrdina. To z jeho úst zazní výrok: „Už dlouho jsem na vlastní oči přihlížel těmto lžím. Ale dnes na tomto místě lež končí.“
Ale aby se nezdálo, že je Skála ušlechtilý snímek, to rozhodně není. Je to především velice umě natočený blockbuster. Rozhodně jeden z nejlepších, alespoň v kontextu své doby. Neřekla bych, že Michaelu Bayovi nebo Jerrymu Bruckheimrovi šlo o to, aby natočili film pro pár filmových nadšenců. Rozhodně chtěli natočit snímek mírně megalomanských rozměrů, který by si ovšem zachoval tvář. Tedy aby se z toho nezrodila bezduchá stvůra naplněná akčními scénami. K tomu také nedošlo. Akční scény jsou v něm sice hojně zastoupeny, ale nepůsobí jako rušivý element. Dokonale splynou s celkovým rázem filmu. A hercům nepodkopává nohy ani scénář. I ten je napsán lehce a šikovně. Scéna, ve které se ulicemi San Franciska prohání Cage ve žlutém Ferari a Connery nasedne do Hummera, je považována za jednu z vůbec nejlepších filmových auto-honiček.

Nicolas Cage se právě díky tomuto snímku stal mým dětským hrdinou. Role agenta, který se sice nikdy nepodíval do terénu, jen klidně spočíval ve své chemické laboratoři a dělal pokusy se šváby, mu sedla výborně. Je trochu smutné porovnat tento film s filmy, ve kterých se objevuje v dnešní době. Až na loňský Kick-Ass je jeho novodobá filmografie čistá katastrofa.
Ale v devadesátých letech to byl idol a ikona akčního žánrů. Ale ikona naprosto odlišná od akčních typů, jakými byli Arnold, Silvestr nebo Jean-Claude.
Sean Connery pak působil v roli britského agenta, kterého zavřeli do Alcatrazu, ze kterého následně uprchl, sice vypadá mírně sešle, ale rozhodně si ve filmu svůj prosto hájí obstojně. Nejsou to již doby Jamese Bonda, ale stále má šmrnc a charisma.

Pro mě  je Skála nejlepší snímek, který Michael Bay kdy natočil. Z jeho pozdějších filmů, a především z Transformerů stříká komerce tak nápadně, až je člověku úzko. Skála byla také velice komerčně úspěšný snímek. Na svou dobu vydělal velice slušnou sumu peněz, ale byl to také dobrý film. Nesázel pouze na akční scény a polonahé herečky. (Megan Fox je opravdu krásná, ale uznejte, že její přítomnost ve filmu je vždy tak trochu samoúčelná.)
O komerční úspěšnosti svědčí také ocenění, které Skále připadlo. Mimo oscarovou nominaci za zvuk, si snímek odnesl MTV Movie Awards v kategorii nejlepší dvojice (Connery/Cage) a také cenu Blockbuster Entertainment Awards, která právem připadla Connerymu a Cageovi. Další ohromné plus je podmanivá hudba Hanse Zimmera, který se podílel na tvorbě soundtracku i k dalšímu Bayově filmu – Pearl Harbour.

Foto: hollywoodpictures.com

Con Air (1997)
Režie: Simon West
Hrají: Nicolas Cage, John Malkovich, John Cusack, Steve Buscemi, Danny Trejo

Opět Jerry Bruckheimer a opět Nicolas Cage. Ale nikoli Michael Bay. Těžko říct, jak by dopadl scénář ke Con Air v rukou Baye. Rozhodě by byl více výbušný a sázel by hlavně na efekty. Simon West zvolil podle mě lepší cestu. Stvořil další klenot akčního žánru. A dosadil Nicolase Cage opět do role spasitele a akční hvězdy. A zase k tomu nepotřebuje steroidy vyhnané svaly. Jeho role opět sálá hrdinstvím na míle daleko. Voják americké armády, ale stráví osm let ve vězení. Samozřejmě je nevinný. Jako správný čestný muž chrání svou těhotnou ženu, ale bohužel se nechá trochu unést a jeho protivník po potyčce leží mrtvý na zemi. Trest musí přijít, aby bylo jeho hrdinství ještě více poznatelné. V poklidu stráví osm let za mřížemi jako slušný vězeň. Nedostává se s nikým do konfliktu, chce pouze za svou rodinou. Bohužel se připlete do letadla s těmi největšími vyvrheli z USA.
Začátek filmu je podobný začátku Skály. Stejně jako ve Skále, kde jsou prezentovány vojenské operace generála Hummela, je i v Con Air Cameron Poe představen jako válečný hrdina. Američané chovají k vojákům velikou úctu, alespoň podle akčních filmů.

Galerie

[nggallery id=18]

Není potřeba přílišně rozebírat děj. Téměř každý akční snímek stojí na stejném nebo podobném modelu. Opět jsou zde konfrotnovány hodnoty jako láska, čest, hrdinství. Všechno představuje Cage a jeho postava Camerona Poea. Vzorný tatík od rodiny, který bohužel zná svou dcerku jenom z fotek, se konečně vrací domů. Ale je postaven před zlo v podobě bandy kriminálníků.
Herecky velice zajímavě namíchaná parta. John Malkovich v roli toho nejhoršího možného zločince, který zosnuje plán na únos letadla, kterým mají být převezeni do jiné věznice. Dále Danny Trejo jako šílený násilník žen s přezdívkou Johnny 23 a roztomilý psychopat v podání Steva Buscema, z jehož úst zazní mimo jiné třeba výrok: „Z kůže jedné dívky jsem si udělal moc pěknou šálu.“

Con Air byl dokonce nominován na Zlatou malinu pro „bezostyšné pohrdání lidským životem a veřejným majetkem“. Nicméně byl také nominován na Oscara ze nejlepší zvuk a píseň. A ocenění se dočkal opět Nicolas Cage, když mu připadla cena Blockbuster Entertainment Awards, oceněn byl také John Cusack, za ztvárnění role šerifa Vince Larkina.
Režisérská dráha Simona Westa nečítá nijak výrazné snímky. Někdo by se mnou možná nesouhlasil v případě Lary Croft, ale mně ten film přišel jako naprostá slátanina, omlouvám se fanouškům hry a filmu. Jako producent se ale podílel na vzniku snímku Černý jestřáb sestřelen, což mu zase napravuje reputaci.
Con Air zůstane bezesporu jedním z nejpovedenějších akčních filmů. Nejen kvůli bezchybnému hereckému obsazení (do role kriminálníka je opravdu lepší dosadit výborné herce), ale také kvůli celkovému hrdinskému rázu, který přes svou neskutečnost působí velice realisticky. Dobře je ve filmu vystupňované napětí a atmosféra má občas ráz psychologického thrilleru. O tom se dnešním akčňákům může nechat jen zdát.

Foto: touchstonepictures.com

Tváří v tvář / Face Off (1997)
Režie: John Woo
Hrají: Nicolas Cage, John Travolta, Alessandro Nivola, Joan Allen,

Ten největší klenot jsem si nechala až na samý závěr. Tváří v tvář jsem viděla několikrát a rozhodně se k němu v brzké domě zase vrátím. Tenhle snímek si vybojoval v mém cinefilním srdíčku své trvalé místo a již jej z něho nic nevyrve.
Opět Nicolas Cage, jenže tady zpočátku v netypické roli. Jenže jemu sluší role spasitele a velkého hrdiny, tudíž je to právě on, kdo si musí zahrát Castora Troye, nechutného zločince, jehož velikou úchylkou jsou broskve a mladé dívky. (Lze mezi tím najít docela jasnou spojitost.) Jaké štěstí, že John Woo odešel z Číny do Hollywoodu a zrežíroval právě tuto látku. Jinak je ale hollywoodská filmografie Johna Woo vcelku stále stejná. Akční filmy jako přes kopírák. Nemůžeme ale tvrdit, že by to byla jeho chyba. Každý si asi umí představit tlak studií, kterým je nabídnuta osobitá látka…
John Travolta svým zjevem spíše sedí do role zloducha, ač je prvních pár minut filmu právě on ten velký hrdina. John Woo natočil film o tom, kde si  dva úhlavní nepřátelé musí vyměnit své obličeje, když je v sázce život několik stovek tisíc lidí. Odpor agenta Seana Archera k tváři Castora Troye je pochopitelný. Byl to právě Troy kdo nedopatřením zabil jeho malého syna. Celý svůj život tak zasvětil právě pátrání po Troyovi a když ho konečně dopadne zjistí, že tak jednoduché to nebude. Troy se totiž po velké akční honičce a bitce dostane do kómatu. Není tedy schopen prozradit, kde ve městě ukryl tikající bombu, jenž ohrožuje životy nevinných lidí.
Mladší bratr Castora Pollux je schizofrenní blázen, ze kterého žádné informace nevymámí. Proto přichází na řadu děsivý plán. Od této chvíle se začne odehrávat opravdové drama a divák je svědkem nekončící akce, která je občas doplněná i vtipem. Nehraje se zde vůbec těžkopádně. Možná je právě tento způsob klíčem k tomu, že je Tváří v tvář jedním z nejlepších akčních filmů, nejen devadesátých let.

Galerie

[nggallery id=19]

Tváří v tvář v sobě má akci, ale v jistých scénách také psychologický přesah. Člověk si říká, co kdyby se sám octl v takové situace (ať je to jakkoli nepravděpodobné, neřkuli nemožné), co kdyby musel žít s obličejem svého úhlavního nepřítele. Svým způsobem je každý občas konfrontován s tím, že jeho odraz v zrcadle není zrovna lichotivý. Každý známe ten pocit, kdy se hnusíme sami sobě. Na každého z nás se občas šklebí takový Castor Troy. Je to vlastně metaforické zlo, dalo by se říct. A úkolem Seana Archera, onoho spasitele a zachránce, je vzít na sebe toto zlo, pojmout ho, přijmout ho a tím ho také zničit.
Nevím, kdo vymýšlel jména pro bratry Troyovi, každopádně si myslím, že nebude náhoda, že Castor a Pollux jsou dvojčata ze souhvězdí Blíženců. Ať je Castor sebevětší bestie, jeho bratr je asi to jediné, co na světě opravdu miluje.

Samozřejmě že přes veškerou psychologii a bytostný přesah má film hlavně za úkol udržet diváka ve střehu a pokud možno skončit líbivě. Tedy tak, že se vše k dobrému obrátí. Toto zažité paradigma Hollywood jen tak nepustí. Je to něco jako výrobní značka, to se nedá snadno zrenovovat.
V příběhu vystupují také ženské postavy, nicméně těm se nepřikládá velký význam. Akční film je spíše mužská záležitost. Ženy jsou tu buď pro okrasu (v horším případě) nebo jako bezbranné bytosti, jež je nutné zachránit. (Nicméně úplně jinak než v žánru romantickém.) Za vůbec jednu z nejlepších scén filmu považuji hned úvodní sekci. Kolotoč, Troy, Archer a jeho syn…výstřel, krev, smutek. A do toho opravdu skvělá hudba. Jedna z nejlepších úvodních scén vůbec.

Foto: touchstonepictures.com

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho dále a přihlaste se k odběru novinek emailem, sledujte Filmaniak.cz na Facebooku a Twitteru

About Iveta Hajlichová

Bio: *1991, Praha - studentka Katedry filmových studií na FF UK - filmový nadšenec/vášnivá čtenářka