RECENZE: Zmizení Eleanor Rigby/On a ona



Romantické filmy, které mají silný emocionální náboj a dokážou rezonovat dlouhou dobu po zhlédnutí, by snad většina lidí hravě spočetla na prstech jedné ruky. O to větší nadšení přináší film Zmizení Eleanor Rigby, který přesně takovou sílu má. Režisér filmu Ned Benson doteď především působil jako scénárista a režisér krátkých filmů , takže tento snímek je jeho celovečerním debutem. S herečkou Jessicou Chastain, která ztvárnila ústřední postavu Eleanor Rigby, pracoval již na krátkém filmu The Westerner (2010). Právě Jessica Chastain měla rozhodující vliv na to, že se snímek „rozrostl“ a vznikly hned dvě části, z nich každá zobrazuje tentýž příběh, jen se na něj dívá jednou z perspektivy Eleanor a podruhé je vyprávěn z pohledu jejího manžela Connora.

Jedna událost, dva pohledy

Čím je Zmizení Eleanor Rigby tak výjimečné, je právě ona perspektiva, z jaké je příběh nazírán. Z toho důvodu se také komplikuje pozice diváka, který nemůže vynechat Jeho ani Její pohled, jelikož by pak byl veden ke zcela jinému zážitku a zkušenosti. Tento film nelze vnímat tak, že jde o jeden díl, který je následně rozvíjen dílem druhým.
Oba filmy fungují jako jeden, jenom jsou formálně rozděleny do dvou. Proto je také vhodné sledovat je nejlépe hned za sebou,  a ne třeba s několikadenním odstupem.

Zmizení Eleanor Rigby: On/Ona

Zmizení Eleanor Rigby: On/Ona (Foto: Unison films)

Podobné projekty tu už byly, například nedávná Nymfomanka Larse von Triera, která byla také rozdělena do dvou částí, ale film fungoval pouze jako celek. Nicméně u Nymfomanky byl respektován nějaký lineární vývoj, takže v první části jsme začali někde v minulosti (dětství a dospívání) a v druhé části už jsme se dopracovali čistě do přítomnosti. I když byly obě časové linie propojeny retrospektivním vyprávěním, pořád bylo jasné, že se pohybujeme na určené časové ose. Více si s časem vyprávění pohrál třeba Quentin Tarantino ve svém dvoudílném snímku Kill Bill, který rozhodně nenásledoval lineární naraci. První část filmu Kill Bill se tak neodehrávala na úplném počátku, stejně tak jako v druhé části se z „přítomnosti“ (nalezení Billa) skákalo do dávnější minulosti (výcvik u Pai Meie), takže čas příběhu byl roztažen v obou částech velmi široce.

Děj obou částí Zmizení Eleanor Rigby se  odehrává paralelně, tudíž jde skutečně o ten samý příběh, akorát viděný z jiné perspektivy. Taktéž čas, který je v naraci popisován, je mnohem skromnější, než je tomu třeba u dvou výše zmíněných filmů.  Ústřední postavou Jeho části je logicky Connor, manžel Eleanor, který se snaží s nastalou tragickou událostí v jejich životě vyrovnat především tím, že chce pochopit, co se odehrává v Eleanor. Samotnou událost nijak výrazně nereflektuje.V podstatě jde o banální příběh manželské krize, který je však vyvolán velmi těžkou  životní ránou, se kterou se nevyrovnává jen manželská dvojice, ale i okruh přátel a rodinní příslušníci. Právě ona tragičnost je ale ve filmu velmi utišena, na povrch velmi zřídka vystupuje v expresivní rovině, a ani na chvíli nemáte pocit, že by vás snímek citově ždímal. Nikdo nepropadá hysterii, vlastně celkem dlouho jste jako diváci v nevědomé pozici, kdy jen hádáte, co se v tom harmonickém vztahu pokazilo a chování Eleanor vám z Jeho pohledu může někdy připadat až nepochopitelně odtažité a teatrální. Když se ale dostane konečně k Její perspektivě, ukáže se, jak byl Jeho pohled mírně sobecký, ač to byla právě Eleanor, kdo ze vztahu „utekla“.

Genderová (ne)vyrovnanost

Zmizení Eleanor Rigby:On/Ona

Zmizení Eleanor Rigby: On/Ona (Foto: Unison Films)

Rodinná tragédie takových rozměrů, jakou ukazuje Zmizení Eleanor Rigby poněkud svádí k typickéku genderovému uchopení, kdy žena ztvárňuje hlavní trpící a muž se bude nepochopitelně snažit zjistit, co za tak velkým smutkem leží. Částečně tu stereotypy fungují, především v tom, že Connorovo vnímání je tak trochu dětinské (stejně jako chování jeho nejlepšího přítele Stuarta) a reprezentuje jakoby věčně nedospělý mužský svět. Zatímco přístup Eleanor spočívá v naprostém oproštění se od minulosti a snahy najít nový smysl v nastalém duševním zmatku. Další pozoruhodnou věcí je pohled na samotnou postavu Eleanor. Zatímco v Connorově perspektivě je Eleanor velmi křehká až éterická bytost, v samotné části, kdy se příběhu naplno ujímá Eleanor je najednou její osobnost mnohem vyzrálejší, rozhodnější a silnější. Což je pozoruhodné také z důvodu, že pohled na Connora se  tak výrazně nezmění. Vstupuje sem jistá zkreslenost toho, jak muži ženy vnímají a že jim snad podvědomě přisuzují onu auru něžnosti, kterou samy ženy v sobě nemusí zdaleka vůbec pociťovat.

Zcela samostatným světem a zdrojem nejrůznějších stereotypních zobrazení je pak Eleanořina rodina. S matkou Eleanor se setkáme už v Jeho části, kde se ale do této rodiny hlouběji neponoříme. Nicméně vidíme Eleanořinu matku se sklenicí vína a její lehký přízvuk nám hned napovídá, že je Francouzka. Tato „francouzská linie“ je nadále rozvíjena v Její části, kde hraje Eleanořina matka mnohem důležitější úlohu. Stereotypní vnímání Francouzů jako umělecky založených bohémů, kteří začínají svůj den hlubokým přemítáním a sklenicí vína tady funguje stoprocentně. Naproti tomu je zde Eleanořin otec, který reprezentuje „mužský svět vědy“. Otec je racionální, působí jako profesor na univerzitě; matka ztělesňuje idealistický, neukotvený živel uměleckého prostředí. Mezi tím vším se zmítá Eleanor, která jakoby svým návratem k rodině znovu hledá své místo, které se před onou tragickou událostí zdálo tak samozřejmé.

Conorova část působí ve srovnání s Eleanořiným pohledem jako chladný sled událostí. Jako by za každou cenu bylo nutné mužskému pohledu přisuzovat onu emoční bariéru, za kterou prostě nedokáže jít. Connor se vlastně vůbec nezamýšlí nad svým životem, ale neustále řeší, kam zmizela Eleanor. Což je vzhledem k názvu snímku skutečně ústřední událost, která s Connorovým životem výrazně zamává. Až tak, že místy není schopen se prakticky pohnout z místa; dochází i ke krachu jeho podnikání. Na druhou stranu si ale nově buduje vztah s otcem. Rodina je v obou částech filmu velmi akcentována jako silný prvek a i když je v obou případech zobrazena jako ne zrovna ideální, vždy v ní existuje určitý pevný bod, ke kterému se dá uchytit.

Zmizení Eleanor Rigbyové skutečně nejvýrazněji stojí právě na struktuře vyprávění, která je v podstatě velmi osvěžující a ukazuje křehkost mezilidských vztahů naprosto bez zbytečných emočních výlevů, zároveň však ani ne přehnaně chladně a s odstupem.
Za zmínku stojí také skvělý soundtrack, který velmi povedeně doprovází a dokresluje atmosféru filmu, aniž by se někde stával příliš vlezlým. Autorem hudby je muzikant vystupující pod jménem Son Lux. Není náhodou, že hudbu k snímku dělal zrovna tento umělec. Celý film se odehrává v New Yorku a atmosféra tohoto města působí ve filmu téměř jako další ústřední postava. Se samotným místem dění se tu velmi pracuje. Nevidíme jen pár v „nějakém“ městě. Je tu silně akcentováno místo i čas dění, takže nejde o jakýsi univerzální příběh lidské tragédie, ale mnohem intimnější pohled, který je navíc vědomě místně a kulturně situován právě do New Yorku, s jehož reáliemi se neustále pracuje.

P.S. Pokud  vám z označení „romantické drama“ slézají nehty na nohou a kroutíte se jako paragraf, pak vás zřejmě Zmizení Eleanor Rigby příjemně překvapí.
P.P.S. Jestli vás příjemně nepřekvapí, tak si jako romantiku pusťte třeba Rambo: První krev.

Nicneříkající procentuální hodnocení: 80 %

Zmizení Eleanor Rigby: On/Ona
The Dissapearance of Eleanor Rigby: Him/Her

Česká premiéra: 6. listopadu 2014
Česká distribuce: CinemArt
Režie: Ned Benson
Scénář: Ned Benson
Hrají: James McAvoy, Jessica Chastain, Viola Davis, Ciarán Hinds,
Bill Hader

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho dále a přihlaste se k odběru novinek emailem, sledujte Filmaniak.cz na Facebooku a Twitteru

About Iveta Hajlichová

Bio: *1991, Praha - studentka Katedry filmových studií na FF UK - filmový nadšenec/vášnivá čtenářka