RECENZE: X-Men: Days of Future Past / Nerdgasm pokračuje a nekončí



Restart mutantí série v roce 2011 filmem X-Men: First Class  (r. Matthew Vaughn) vyvolal nadšení a bylo celkem jasné, že po takovém úspěchu se jedním filmem opravdu neskončí. First Class navíc přišla po dvou velkých zklamáních, kterými bylo jak třetí pokračování původní trilogie X-Men: The Last Stand (2006, r. Brett Ratner), tak i pokus o samostatný film pro Wolverina X-Men Origins: Wolverine (2009, r. Gavin Hood). Ne že by byly oba zmíněné snímky vyloženě špatné, nicméně znamenaly velký kvalitativní propad oproti nastavenému standardu Bryana Singera, který se podepsal na podobě prvních dvou filmů z trilogie X-Men (2000) a X-Men 2 (2003).

Energický, hravý i vážný, ale hlavně osobitý styl Matthewa Vaughna naprosto dokonale vyhovoval novým X-Menům a předvedl jejich novou podobu v plné parádě. Série X-Men tak vstoupila do další etapy své existence v nové dekádě a to ve skvělé formě. Po očekávání, že další mutantí film zaštítí opět Vaughn ale přišla zpráva, že se režie znovu ujme Bryan Singer. Jeho Days of Future Past přímo navazují na First Class, a propojení je znát jak z několika málo přímých zmínek, které odkazují k dění na Kubě, tak samozřejmě zachováním hereckého obsazení.
Jak je patrno z názvu, Days of Future Past navíc ještě propojují „staré“ X-Meny s těmi novými, jelikož ukazují podobu profesora Charlese Xaviera tak jak ho známe z původní trilogie, tedy v hereckém podání Patricka Stewarta, a také jeho mladší já, které ztvárnil James McAvoy. Totéž samozřejmě platí pro postavu Magneta/Erika, jehož podobu nám zprostředkovává jak Ian McKellen, tak i Michael Fassbender coby představitel jeho mladší verze.

Konečně pořádné Wolverinovo sólo

Noví X-Meni tak trochu posouvají „velké šéfy“ do pozadí a nechávají po značnou část příběhu v čele Wolverina, kterému se tak dost kompenzují dva nepovedené samostatné filmy, které nebyly svým příběhem příliš uspokojující. Ani loňský Wolverine Jamese Mangolda, který přesunul děj převážně do exotického Japonska nemohl zastřít fakt, že nemá film prakticky na čem stavět. Ovšem zatratit snímek úplně by nebylo na místě. Na celém Wolverinovi je nejlepší až část za závěrečnými titulky, která právě otevírá novou éru X-Menů a tak trochu předznamenává, o co v Days of Future Past půjde. V této kratičké scéně vidíme i velmi otevřenou narážku na Trask Industries, které se se svými vynálezy stane hrozbou nejen pro mutanty, ale také pro celý svět jak jej známe.

X-Men: Days of Future Past (Foto: 20th Century Fox)

X-Men: Days of Future Past (Foto: 20th Century Fox)

Bez záchrany celého světa by se zřejmě žádný pořádný superhrdinský snímek neobešel, takže ani zde přirozeně nechybí linie spasení. Ač je opravdu všudypřítomná a výrazně akcentovaná od začátku do konce a je na ní prakticky postaveno veškeré dění ve filmu, dokáže být místy odsunuta do pozadí. Právě v těch chvílích dostávají prostor mnohem zajímavější a hlubší vztahy mezi jednotlivými postavami. Rozhodně nejlákavější je vztah Charlese a Erika, který vidíme zároveň v harmonické a spolupracující rovině, tak i v té, ve které se výrazně projevují jejich odlišnosti ve vnímání sebe sama a svých schopností, jež jsou dány naprosto rozdílným zázemím a životními zkušenostmi. Napětí, které mezi Magnetem a profesorem Xavierem panuje přechází místy až do jisté homoerotické roviny, která by dala vzniknout mnoha rozličným zkazkám v žánru fanfiction.

Mezi Charlese a Erika výrazně vstupuje ještě Raven/Mystique, která patří vedle Wolverina v podstatě k nejdůležitějším postavám Days of Future Past, jelikož celé vracení se do minulosti vlastně začíná u ní a především jejích schopností stát se během chvilky kýmkoli. Tajemství jejího genetického kódu totiž může přivodit zkázu jak mutantům, tak lidem.
Sourozenecká láska Raven a Charlese tu kontrastuje s milostným pnutím, které cítíme u ní a Erika, přičemž zůstává poněkud skryto, jaký rozsah jejich vztah má a co všechno mají za sebou. V původní trilogii byla Mystique Magnetovou věrnou společnicí, ač se v mnoha případech zdálo, že je cit z jedné strany mnohem silnější a Magneto se v tomto směru nejednou jevil značně sobecky. Největší ránu ji však zasadil právě v posledním díle původní trilogie, ve kterém přišla Mystique o své schopnosti, čímž se stala prakticky nepotřebnou pro Magnetovy účely.

X-Men: Days of Future Past (Foto: 20th Century Fox)

X-Men: Days of Future Past (Foto: 20th Century Fox)

Zahodit a začít nanovo

X-Men: The Last Stand znamenal opravdu poněkud rozčarování z toho, kam se skvěle nastartovaná filmová série řítí. Velmi ploché zpracování vztahů mezi jednotlivými postavami,  absolutní nevyužití potenciálu, který filmu dávala například narůstající síla Jean Grey a soustředění se hlavně na spektákl, který sice hezky ubíhá před očima, ale žene se příliš po povrchu a zanechává za sebou spíše zklamání. Film navíc obsahoval dva naprosto zbytečné dramatické prvky, které navíc byly na konci opět popřeny, takže vyzněly úplně naprázdno. Jedním z nich byla smrt profesora Xaviera a druhým pak zbavení Magneta jeho schopností. Ještě na konci téhož filmu jsme se pak dozvěděli, že Magneto zřejmě bude brzy schopen své schopnosti znovu nabýt a že profesor Xavier není tak docela po smrti. Uměle budované napětí tedy přišlo vniveč a stalo se tak pouze další lacinou hříčkou třetího pokračování.

X-Men: Days of Future Past (Foto: 20th Century Fox)

X-Men: Days of Future Past (Foto: 20th Century Fox)

Jistou útěchu v tomto směru právě Days of Future Past přináší, jelikož v podstatě „mažou“ vše, co se v The Last Stand odehrálo. Nemusí se tedy nijak zvlášť ohlížet na „nesrovnalosti“ s původní trilogií, protože vytváří naprosto novou verzi budoucnosti.
Stejně jako First Class je pokračování X-Menů mnohem více postavené právě na jednotlivých postavách a v podstatě je drží pohromadě především skvělé výkony herců, kteří oproti předchozím dílům dostávají mnohem více prostoru pro svůj osobní vývoj a jejich postavy neslouží jen pro ukázku zajímavých schopností. O to větší je potom zklamání z toho, že Raven/Mystique dostane svého prostoro jen minimálně i přes to, že je klíčovou postavou v celém filmu. Kvůli ní se odehrává celá Wolverinova výprava do minulosti.

V příjemné epizodní roli se tu ale objeví Quicksilver, jehož postava sice slouží jen k demonstraci schopností a je ve filmu přítomna čistě ze spektakulárních důvodů, nicméně to na jeho výstupu nic neubírá. Spíše naopak to dokazuje, že se X-Meni hodně posunuli v tom, že dokážou být velmi zábavným letním blockbusterem, ale zároveň dostat příběh do hlubších rovin a odhalit motivace a emoce postav výrazně intimněji. Příkladem může být například opětovné shledání Charlese a Erika, zejména scéna v letadle, která jasně ukazuje, že Erik není jen sobecký pacholek bažící po nadvládě nad lidským druhem.

X-Men: Days of Future Past je velmi povedeným snímkem, který se řadí na přední příčky superhrdinských filmů a zřejmě se nepodaří ho snadno sesadit. Už jen další pokračování X-Menů bude mít problém, protože standard je momentálně hodně vysoko.
Můžeme jen doufat, že se nadále udrží stále stejné herecké obsazení, protože bez něj by byli noví X-Meni vskutku jen průměrným filmem, jelikož  samotné digitální efekty zpravidla dobrý film neudělají.

P.S. Neodcházejte před koncem titulků! Ale to už by asi ani nikoho nenapadlo.

P.P. S. Co se týče Wolverina, myslím, že dámy si nové X-Meny velmi užijí.

Nicneříkající procentuální zhodnocení: 90 %

X-Men: Days of Future Past/ X-Men: Budoucí minulost

Česká premiéra: 22. května 2014
Distributor: CinemArt
Režie: Bryan Singer
Scénář: Jane Goldman, Simon Kinberg, Matthew Vaughn
Hrají: Hugh Jackman, Jennifer Lawrence, Patrick Stewart,
Ian McKellen, James McAvoy, Michael Fassbender, Peter Dinklage,
Ellen Page, Evan Peters, Omar Sy,

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho dále a přihlaste se k odběru novinek emailem, sledujte Filmaniak.cz na Facebooku a Twitteru

About Iveta Hajlichová

Bio: *1991, Praha - studentka Katedry filmových studií na FF UK - filmový nadšenec/vášnivá čtenářka