RECENZE: Štastný nový rok je oslava kýče a konzumerismu



Jestli je v 21. století nějaký symbol Vánoc, pak je to kýč a nekonečné utápění se v nákupech věcí, které nikdo nepotřebuje. Přesně tak nepotřebný je i nový film Garryho Marshalla, který už dávno netočí kouzelné filmové pohádky a časy Pretty Woman vzaly nenávratně zasvé. Šťastný nový rok je obludná hollywoodská patlanina, která se možná vzdáleně chtěla přiblížit dnes již klasické britské vánoční komedii Lásce nebeské. Film plný hvězdných jmen je hrůzostrašně prázdný a je dokonalou ukázkou prázdné doby, kdy společnost postrádá jakékoli tmelící hodnoty. Ty dnes představují světové značky, pod jejichž křídla se můžeme schovat a stát se jedním z těch, kteří si vybrali tu „správnou stranu“.
Šťastný nový rok je filmový paskvil, díky kterému je film jako médium čím dál méně prostředkem pro vyjádření umění a čím dál více se stává vhodnou reklamní platformou.

Brečet nebo zvracet?

Vztahová mozaika, která má ke konci složit více než dojemný velmi lidský příběh je v Šťastném novém roku hlavní náplní. Rámcový příběh je pouze ten, že se všichni sejdou na Times Square a společně sledují obrovskou zářivou kouli v její cestě na nebesa. Do toho nám pěkná žena zazpívá dojemnou písničku a v novém roce budeme šťastní a veselí.
Garry Marshall je už dlouho ve vleku špatných filmů, které ale zřejmě dobře vydělávají. A tak jakoby zkoušel, za co všechno jsou diváci ochotni zaplatit a svoje filmy situuje do období citových zhroucení jako jsou Vánoce a Den sv. Valentýna. Při pohledu na jeho poslední tvorbu se nechce věřit, že stejný člověk stvořil takové komedie jako již zmíněná Pretty Woman nebo Přes palubu s vynikající Golde Hawn a Kurtem Ruslem. Přestože i tyto filmy byly více než cokoli jiného naivní romantické komedie, měly kouzlo, které se ale bohužel z Marshallovy tvorby nenávratně vytratilo.

[nggallery id=112]

Foto: (c) Warner Bros. Pictures

Herecká esa jako jsou Robert De Niro, Hilary Swank nebo Michelle Pfeiffer se ztrácejí v nekonečném víru odporného product placementu, a když už se dostanou ke slovu, vychází z nich neupřímné a prázdné fráze. Mluví sice hodně, ale neříkají nic.
Vsuvka s Halle Berry a jejím manželem vojákem je zvláštní mix smíšených pocitů, ke kterým ale porozumění a soucit rozhodně nepatří. Propagovat americké vojáky na zahraničních misích tímto způsobem je více než ubohé a rozhodně to nefunguje tak, jak bylo nejspíš zamýšleno. Jediné plus je, že má Halle Berry na sobě v této scéně opravdu sexy šaty.

Rozebírat jednotlivé dvojice a spílat si nad tím, že ani jedné to nefunguje by bylo trochu nespravedlivé. Dvojice Efron/Pfeiffer totiž z celého filmu dělá alespoň trochu koukatelnou záležitost. Jejich náhlé setkání není ani romantické ani sladkobolné. Jsou to dva lidi každý z jiným cílem a životním postojem. Jsou naprosto odlišní a proto je zajímavé sledovat jejich spojení. Zbytek šťávy se už ale ze suchého příběhu vymačkat nedá.

Lepkavý sirup a novoroční druhá šance

Pokud bychom se na svět kolem sebe dívali optikou Šťastného nového roku, museli bychom říct, že svět je jedna velká pohádka, kde se sny vyplní a každý dostane druhou šanci. Byť by se jí dočkal třeba až na smrtelném loži. O tom, že má člověk v novém roce dostat novou šanci se tu mluví hodně. Jako by minulost nic neznamenala. Člověk 21. století se neohlíží. Žene se kupředu. A žije-li někdo podle této „filosofie“, pak je pro něj příhodné obklopovat se věcmi s minimální trvanlivostí. Kromě mezilidských vztahů. Ty mají, v souladu s romantickou představou lásky, trvat pokud možno věčně.
Příchod nového roku předznamenává velké věci. Jedním ze symbolů je i narození nového života do zcela nového času. Jako by se lidský čas vynuloval a běželo se od začátku.

Film se snaží k divákovi vloudit přes sladké řeči, které jsou lepkavé jako sirup, ale neuvědomuje si už, že jeho postavy jsou natolik odcizené a odtažené od normální reality, že není možné film sledovat se zaujetím nebo dokonce porozuměním.
Není tu jediná skutečná emoce, žádná postava neprožívá skutečný život. Kromě pubertální dcery, která chce poprvé zůstat na Nový rok z přáteli, namísto klasického posezení doma se stárnoucí matkou, nikdo nereprezentuje nic, co by se dělo v běžném životě. Film nemá být rozhodně odrazem reality, ale mohl by alespoň zdánlivě tuto realitu připomínat nebo s ní být v jakési koexistenci.
Proto je Haileyn ukradený novoroční polibek také jedním z mála momentů, kdy je možné se do postavy vžít. Podobné souznění lze občas pocítit také ve scénách s Michelle Pfeiffer, která si zde zahrála vcelku netypickou roli ušlápnuté stárnoucí ženy Ingrid, která díky svým mnoha fóbiím vlastně svůj život pořádně nežije. Pro ní má novoroční druhá šance opravdu význam, jelikož vychází čistě z jejího rozhodnutí a nespoléhá se na žádný zásah shůry, který by měl nastat v okamžiku, kdy odbije půlnoc.

Šťastný nový rok patří svou falešností k jednomu z nejhorších filmů, na které je v době blížících se svátků možné zajít. Snímku chybí zajímavá myšlenka, nebo alespoň neokoukané nápady. Bez nich je totiž film jen pouhou složeninou ze scén, které už byly k vidění nesčetněkrát a začínají se pomalu zajídat. Souboj dvou párů o novoroční balík peněz pro maminku, která své dítě dříve vytlačí, vystihuje přesně tu chamtivost a lacinost, kterou film po celou dobu stopáže prezentuje. Nesmí chybět morální obrat, protože každý si přeci zaslouží tu druhou šanci.

Hodnocení filmu Šťastný nový rok

Šťastný nový rok /
New Year´s Eve

Česká premiéra: 8. prosince 2011
Režie: Garry Marshall
Scénář: Katherine Fugate
Hrají: Robert De Niro, Michelle Pfeiffer, Hilary Swank,
Zac Efron, Ashton Kutcher, Sarah Jessica Parker,
Katherine Heigl

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho dále a přihlaste se k odběru novinek emailem, sledujte Filmaniak.cz na Facebooku a Twitteru

About Iveta Hajlichová

Bio: *1991, Praha - studentka Katedry filmových studií na FF UK - filmový nadšenec/vášnivá čtenářka