RECENZE: Rodina je základ státu se obrací k aktuálním problémům ostře i vtipně



Česká kinematografie si často nevybírá aktuální témata, která tíží současnou společnost. A když už si je vybere, nedopadá to příliš valně, kvůli zkrášlování, bagatelizování nebo naopak přílišnému dramatismu. Robert Sedláček je na tom poněkud jinak. Jeho současná tematika zajímá a nebojí se točit filmy, které nepotěší každou panímámu kdesi na pavlači. Nesnaží se o laciný konformismus. Už svým celovečerním debutem Pravidla lži dal jasně najevo, že se chce ve svých filmech zaměřovat na témata, která si v českém filmu málokdo troufne zpracovat. 
Jeho nový film Rodina je základ státu se také opírá o aktuálnost a současné společenské problémy. Případy finanční kriminality, kde jde o částky v řádech miliard korun známe z médií všichni. Jak se ale cítí lidé, kteří jsou do těchto případů skutečně zapojeni, to už je otázka, na kterou nám těžko někdo poskytne uspokojivou odpověď. O jasné vyznění se nesnaží ani Robert Sedláček. Ukazuje jednu rovinu pohledu a přitom nám nedává jasně najevo, jestli je Libor zločinec, nebo byl do všeho zatažen tlakem okolností. Tím dává divákovi prostor k vlastnímu názoru. To je něco, co český film často nenabízí.

Krejčíř, Kožený a tahle banda

Hlavní postava filmu Rodina je základ státu Libor (Igor Chmela) pracoval v bance, které ale odpomohl od větší částky peněz, dopustil se v podstatě krádeže, i když „pouze“ podepisoval papíry. Věděl ale, že peníze, které poskytuje klientům, se dostanou na zcela jiné místo. Že projekty, které schválil v nějaké podobě, budou vypadat naprosto jinak. Korupce, zpronevěra peněz, to jsou záležitosti, které tvoří každodenní realitu mnoha lidí. Bohužel.

Kauzy, které jednou za čas prosviští naším malým mediálním prostorem zase rychle vyšumí a  “běžné“ občany netrápí. Když se ale takový běžný učitel gymnázia dostane do instituce, ve které se protáčí obrovské sumy, je těžké podlehnout „tlaku“. I přesto, že základní plat je více než uspokojivý. Člověk je pak jako hlodavec. Syslí stále větší množství peněz a hromadí majetek. Aniž by ho potřeboval.
Realita konzumní společnosti, kdy jste posuzováni podle svého bankovního konta nutí i jinak slušné lidi k hrozným činům. Nebo je to jen výmluva?

Na takovou otázku film Rodina je základ státu neodpovídá. Ani se nesnaží. Jejím cílem není moralizovat a dávat divákovi odstrašující příklad, jak to dopadne, když si zahráváte se zákonem. Policie je tu navíc zobrazena v duchu známého klišé. Ať to jsou dva vrchní vyšetřovatelé, nebo běžní policisté, kteří nachytají rodinku při prohlídce skanzenu mimo návštěvní hodiny.

[nggallery id=103]

Foto: BONTONFILM

Podívejte se na to esteticky

Robert Sedláček šikovně vdechl svým postavám věrohodnost, takže je mnohem snazší a vlastně i příjemné trávit s nimi čas. Libor je sice mírně křečovitá figura, ale není to vada Igora Chmely, jako spíše celkové nátury této postavy. Manželka Iva působí jako pevný bod, přitom o svém manželovi téměř nic neví. Eva Vrbková je Sedláčkova oblíbená herečka a my přesně chápeme proč. Její herecký projev je příjemný i ve chvílích, kdy je její postava hysterická. Jako například etuda s ponožkami. Kdo někdy zažil rodinný výlet naprosto chápe celou situaci. Jejich děti tvoří zvláštní mix, kdy jsou oba naprosto odlišní. Chlapec Lukáš je malý intelektuál se sadistickými sklony (viz básnička o jeho sestře) a mladší Kristýna je epileptik s citlivou duší.

Rodinka na svém únikovém výletu, kdy kromě Libora nikdo neví, o co přesně jde, vzpomínají kým byli a jak se od sebe pomalu vzdálili. V jejich vzpomínkách jim pomohou hledat také dva známí z vysoké školy, které náhodou potkají, když projíždí Moravou. Tato čtveřice spolu studovala pedagogickou fakultu, ale kromě Jury se nikdo učitelskému povolání již nevěnuje. Kamarádka Lenka, kterou si zahrála Simona Babčáková je asi nejvýraznější vedlejší postavou z celého filmu. Věčný estét, jak samu sebe ráda nazývá, žije v okresním městě s manželem, mají svůj normální „obyčejný“ život a vlastní problémy.

Právě jejich návštěva u známých patří k nejlepším momentům v celém filmu. Lépe řečeno nejvtipnějším. Právě tady Robert Sedláček ukazuje svůj největší talent. Totiž schopnost o vážných věcech vtipkovat tak, aby se divák skutečně zasmál a přitom mu někde v půlce pomalu začal tuhnout úsměv. Není to úplně černý humor, ale má k tomu blízko. Scéna z dílny, kde Jura s Liborem popíjejí slivovici schovanou v kanystru ze zavařovacích sklenic a jejich řeči o životě, který jim nezadržitelně utíká, má takový náboj, až z toho diváka trochu mrazí. Zároveň je ale vše odlehčeno dobře mířeným vtipem.

Pravdu mám já

Otázka ani tak není, jestli je Libor skutečně kriminálník. Jestli se opravdu dostane do toho křídla pro manažery. Objektivně vzato Libor do vězení patří. Zajímavější ale je sledovat, jak si ve své hlavě sám Libor uspořádal hodnoty a jak si překroutil pravdu tak, aby jí měl právě on. Jeho verze příběhu je taková, že vlastně nedělal nic špatného. Snažil se pouze zabezpečit sebe a svou rodinu. Takže dělal to, co by podle něj udělal každý. A když by to udělal každý, tak na tom není nic špatného.

Právě o takovém namlouvání si a lhaní sám sobě je celý film Rodina je základ státu. A přesně v tom tkví jeho výjimečnost na poli české kinematografie. Česká televize jako koproducent splnila svou úlohu, když podpořila takový film, který by svým tématem mohl potenciálně oslovit velké množství diváků, aniž by musel zabřednout do hloupého mainstreamu.
Robert Sedláček totiž neukazuje prstem na nikoho. V mnoha případech nechává své hrdiny volně plynout prostorem, aniž by přesně věděli, kde budou v dalším záběru. Dialogy jsou přirozené. Často máte pocit, jako byste sledovali skutečnou rodinu a ne vykonstruovaný příběh.
Zpočátku příjemné tempo ke konci graduje až do policejního zásahu, který pak působí spíše jako fraška. Opět je tu ukázána neschopnost policie. Možná v náznaku na její reálnou „neschopnost“, kdy se z korupce a zpronevěry pachatelé často vyvlečou.

Robert Sedláček patří k nejtalentovanějším současným českým filmařům nejen proto, že si vybírá témata s aktuální platností. Jeho způsob vyprávění neprozrazuje prvoplánově vše naráz. Spíše nechává na divákovi, kterým směrem se bude ubírat a jaký závěr si z filmu vyvodí. Proto má i Rodina je základ státu tak zmatečný a náhlý konec.
Rodina je základ státu má potenciál oslovit širokou vrstvu diváků, ale nesnaží se volit jednoduché způsoby vyjadřování nebo líbivé a podbízivé obrazy, aby náhodou někoho neurazila.

Hodnocení filmu Rodina je základ státu

Rodina je základ státu

Česká premiéra: 13. října 2011
Režie: Robert Sedláček
Scénář: Robert Sedláček
Hrají: Igor Chmela, Eva Vrbková, Simona Babčáková,
Jiří Vyorálek

 

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho dále a přihlaste se k odběru novinek emailem, sledujte Filmaniak.cz na Facebooku a Twitteru

About Iveta Hajlichová

Bio: *1991, Praha - studentka Katedry filmových studií na FF UK - filmový nadšenec/vášnivá čtenářka