RECENZE: Only God Forgives / Refnova meditace o pomstě





Za 99,- Kč

Na nový snímek dánského režiséra Nicolase Windinga Refna byla upřena výrazná pozornost také proto, že jeho předloňský Drive dokázal zaujmout širší publikum a navíc za něj Refn získal v Cannes cenu za režii. S přihlédnutím k předchozí jeho tvorbě byl Drive z několika důvodů zcela výjimečný. Jednak vyprávěl velmi jednoduchý příběh zcela přímočaře, měl výborný soundtrack, který budil v podstatě stejnou pozornost jako samotný film a hlavní roli málomluvného řidiče/kaskadéra ztvárnil Ryan Gosling.
Proto mohl leckdo předpokládat, že snímek Only God Forgives se ponese přinejmenším v podobném duchu, jelikož ho s Drivem spojují jisté charakteristiky. Je to opětovná spolupráce s Ryanem Goslingem, explicitní násilí a jednoduchý příběh. Ovšem v tomto případě jsou společné rysy vyčerpány, protože se Refn spíše ohlíží zpět a navazuje daleko více třeba na Bronsona (2008) nebo Valhalla Rising (2009).

Only God Forgives | r. N. W. Refn (Foto: RADiUS-TWC)

Only God Forgives | r. N. W. Refn (Foto: RADiUS-TWC)

Problém s OGF budou mít zřejmě ponejvíc ti, kteří se s Refnovou tvorbou zatím stihli seznámit pouze skrze Drive. Ovšem očekávat, že o dva roky později Refn uvede podobný film by bylo poněkud bláznivé. Jeho filmografie tvoří velmi pestrou škálu příběhů, postav a stylistických zpracování, takže je velmi nepravděpodobné, že by se vracel se své tvorbě směrem zpět snad jen proto, že to od něj část diváků může očekávat.
OGF je tak vskutku fackou těm, kteří ho nechali natočit v podstatě jednoduchý příběh, který rozhodně nevynikal scénářem, ale způsobem, jakým k němu Refn přistoupil. A v neposlední řadě i těm, kdo očekávali návrat do bezpečných vod. Příběh z thajského podsvětí je však všechno jen ne lehce stravitelný hollywoodský příběh.

Drive byl čistě americký projekt, zatímco většina Refnových filmů vznikala v evropské koprodukci, OGF se řadí mezi ně. Exotické thajské prostředí a naprosto volný přístup k látce jsou hlavními rysy Only God Forgives. Spokojit se pouze s tím, že bychom označili film za minimalistický by bylo celkem nicneříkající. Většina filmů je ve svém příběhu značně minimalistická, některé mají ovšem spoustu dialogových scén, které se tento fakt snaží zakrýt.

Obrazová extáze

Dalo by se říci, že Refn pracuje s filmovými obrazy tak,  jako například Quentin Tarantino dokáže pracovat s dialogy. Oba jsou skvělí filmoví vypravěči, jen se soustředí na rozdílné aspekty narace. V Only God Forgives se pak tento fakt ukazuje snad nejjasněji. Opakující se obrazová symbolika, minimum dialogových scén, naprostá odkázanost na filmové obrazy – to jsou hlavní prvky snímku.
Do zcela jednoduchého příběhu, kde je vše podstatné jasně dané a řečené, vstupuje velmi hluboko usazená vnitřní sféra, která se pomalu dere na povrch, ale jež stále zůstává poněkud skryta.

Only God Forgives | r. N. W. Refn (Foto: RADiUS-TWC)

Only God Forgives | r. N. W. Refn (Foto: RADiUS-TWC)

Minimum postav skýtá vcelku velký prostor, aby se na ně divák po celou dobu soustředil, aniž by je měl možnost nějak blíže poznat. Velká část motivací a zasutých problémů zůstává pod povrchem, takže vztah Juliena (Ryan Gosling) s jeho matkou Crystal (Kristin Scott Thomas) vypadá jen velmi zvráceně a nevyrovnaně. Ale opakující se obrazové metafory (zejména Julienovy ruce) dávají tušit, že tento vztah je vlastně zcela výjimečný, i kdyby měl být poněkud iracionální.

Zcela jedinečná je role Kristin Scott Thomas, která má neuvěřitelný talent ztvárnit prakticky jakoukoli postavu, ale to, co předvádí v OGF je zcela ojedinělé i v jejím případě. Například scéna u večeře, jedna z mála dialogových sekvencí, je neskutečně nabitá emocemi, ač jsou ty viditelné zaměřené prakticky jen jedním směrem.

Neustálá hra toho, co je vidět, co je skryté a co možná ani není „skutečné“ je ve filmu všudypřítomná. Nejsilněji pak skrze postavu „Anděla pomsty“, bývalého policisty Changa (Vithaya Pansringarm) zažíváme pocit, kdy vlastně netušíme, v jakém světě se pohybujeme. Přestože většina násilí ve filmu je vyvolána právě Changem, on rozhodně není tvůrcem zla ani jasně negativním článkem či dokonce nepřítelem. Jeho morální kodex je popravdě velmi čistý a silný.
Střet protichůdných světů je vyjádřen právě jeho konfrontací s Julienem, který ač se snaží, proti němu stále nedokáže vyhrát.

Only God Forgives | r. N. W. Refn (Foto: RADiUS-TWC)

Only God Forgives | r. N. W. Refn (Foto: RADiUS-TWC)

Umění pro umění

V postavě Juliena se odráží něco z velké části Refnových charakterů. Řidič z Drive byl ve své podstatě „správný chlap“, Charles Bronson z Bronsona byl vyšinutý násilnický „umělec“ a „Jednooký“ z Valhalla Rising byl poutník/barbar, který hledal cestu ke svému lidství. Julien ztělesňuje velkou část těchto vlastností, jelikož je ve své podstatě čestný, zároveň je to ale násilník hledající správnou cestu.
Tu se pokusí najít tím, namísto čisté pomsty smrti svého bratra, který znásilnil a zabil nezletilou prostitutku, že najde svého úhlavního protivníka. V podstatě hledá svůj protipól. Muže, který se kolem vznáší  jako přízrak, ale který je stejně tak naprosto skutečný.



Za 99,- Kč



Za 49,- Kč

Hledat různé možné způsoby interpretace snímku Only God Forgives je zřejmě zcela zbytečné a záleží na každém individuálně, jestli snímek odsoudí pouze jako přehlídku hezkých obrazů, nebo se pokusí nahlédnout pod povrch. V tom případě je ale na každém, co pod tím povrchem nalezne.
Po formální stránce je snímek zcela jedinečný a žádný takový momentálně v kinech neběží a to se zřejmě nějakou dobu nezmění.
Pomalé tempo, kde i zcela násilné scény jsou natočeny s výraznou citlivostí, minimum dialogů, protože slova byla nahrazena silou obrazu a opět skvělý soundtrack však z filmu vytváří v podstatě hypnotický a nezapomenutelný zážitek.

Only God Forgives | r. N. W. Refn (Foto: RADiUS-TWC)

Only God Forgives | r. N. W. Refn (Foto: RADiUS-TWC)

Proč by musel každý film (či jiné umělecké dílo) sloužit pouze jako obal na další příběh. Ostatně schopnost vnímat také něco jiného než děj, by měla být standardní součástí percepce každého filmového díla. Oprostit se na chvíli od toho zbytečného pátrání po „smyslu“ a otázkách typu „o čem to je“ je nejlepší cesta, jak si Only God Forgives užít. Ostatně zřejmě nikdo nevydumá, jaké přesné významy se ve snímku skrývají a rozhodně by to neměl být ani cíl. Každopádně v OGF je toho k rozluštění tolik, že jedno zhlédnutí nebude stačit a mnozí budou mít potřebu kochat se těmi obrazy a skrytými znaky pořád dokola.

Nicneříkající procentuální zhodnocení: 95 %

Only God Forgives / Jen bůh odpouští

Česká premiéra: 6. června 2013
Česká distribuce: H.C.E.
Režie: Nicolas Winding Refn
Scénář: Nicolas Winging Refn
Hrají: Ryan Gosling, Kristin Scott Thomas, Vithaya Pansringarm

 

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho dále a přihlaste se k odběru novinek emailem, sledujte Filmaniak.cz na Facebooku a Twitteru

About Iveta Hajlichová

Bio: *1991, Praha - studentka Katedry filmových studií na FF UK - filmový nadšenec/vášnivá čtenářka