RECENZE: Noe / Biblický boj za udržitelné zdroje



Jméno režiséra Darrena Aronofskeho je spojováno především s nemegalomanskými projekty, které mohou nést třeba i velmi oblíbené označení „vizionářské“, což prakticky znamená, že točí filmy, které většinou mají nějakou myšlenku a dokáží potěšit i diváky, kteří si v kině taky rádi zapřemýšlí. Do ještě širšího povědomí se ale určitě jeho jméno dostalo poté, co natočil snímek Černá labuť (Black Swan, 2010). Nejen proto, že za něj získala Oscara Natalie Portman, ale spíše z důvodu, že se ve filmu vyskytuje lesbická scéna právě mezi Natalii Portman a Milou Kunis. Od té doby se dostal Darren Aronofsky do hledáčku lidí, kteří před tím nikdy neslyšeli o filmech jako Requiem za sen (Requiem for a Dream, 2000) nebo Wrestler (The Wrestler, 2008).
V lepším případě pak tito diváci začali hledat jeho starší filmy, v horším případě v nich začali hledat více podobně laděných scén. Každopádně ať už patří kdokoli k jakékoli z diváckých skupin, na Noeho byli zvědaví zřejmě všichni. Ne snad proto, že by samotné biblické téma bylo tak nevšední pro Aronofskeho tvorbu. Vyhnout se zcela tématům, která se zpracovávají v Bibli není zrovna snadné a tak se nějaké motivy dají najít ve všech jeho filmech.

Nejvýraznějším příkladem je zcela jistě Fontána (The Fountain, 2006), ve které se v několika vrstvách a časových dimenzích odehrává prakticky totožný příběh boje s konečností lidského života. Do filmu zasahují nejen prvky náboženské, ale také sci-fi, jelikož se jedna vrstva příběhu odehrává v blíže nespecifikované budoucnosti.

Noe, r. Darren Aronofsky (Foto: Paramount Pictures)

Noe, r. Darren Aronofsky (Foto: Paramount Pictures)

Podobné mísení najdeme i u Noema. Tam je biblická inspirace zcela jistě nezpochybnitelná, jelikož přímo zpracovává jeden z nejznámějších příběhů knihy Genesis. Nemusíte být zrovna vystudovaný religionista, abyste se s tímto vyprávěním nějakým způsobem za život setkali. Úplně stačí prostá znalost Olbrachtových Biblických příběhů.
Zdálo by se, že s filmem budou mít problémy jak ateisté, pro které tam bude „až moc Bible a Stvořitele“, tak i věřící, pro které tam naopak bude Bible velmi málo a kteří budou možná cítit podivné pnutí hraničící s blasfémií a některé možná na chvíli zasvědí mozoly způsobené svíráním důtek. Obě skupiny by ale měly být při sledování Noema naprosto v klidu. Aronofsky svým filmem parafrázuje současnou situaci světa, který se pomalu řítí do záhuby konzumním způsobem života a který by potřeboval opravdovou očistu.

 Vegetariánské dobro, masožravé zlo

Jestli jste počáteční údiv nad tím, proč  se Darren Aronofsky rozhodl zfilmovat zrovna Noeho jako epickou podívanou ve stylu superhrdinských filmů nějakým způsobem překonali, pak vám stejně zůstala v puse divná pachuť způsobená tím, že to vlastně zase tak epická podívaná nebyla a že třeba takoví Avengers mají také plnou pusu různých poselství o lepším světě a ještě se u toho dá krásně chroupat popcorn. Noe má pár závažných problémů. Prvním z nich je celkový vizuální styl filmu. Žádnou velkolepou výpravu nebo úžasné vizuální efekty totiž Noe opravdu nenabízí.
Animovaná sekvence, ve které je shrnut biblický výklad vzniku světa, rozhodně nezpůsobuje žádné velké nadšení a podivně uměle vypadající had, který nahlodá první lidi k ochutnání zakázaného ovoce, působí až trapně lacině.  Ani samotná archa není nijak výrazná. Jediný na koukání opravdu příjemný zážitek, kromě hlubokých hnědých očí Emmy Watson, je scéna zázračného růstu a následná vizualizace plynutí času.
Naprosto směšně pak vypadají kamenní obři, nebo spíše světlo uvězněné v nánosech země, kteří připomínají podivnou kombinaci Entů a robotů z Transformers.

Noe, r. Darren Aronofsky (Foto: Paramount Pictures)

Noe, r. Darren Aronofsky (Foto: Paramount Pictures)

Další výraznou ránou filmu jako celku jsou vesměs prázdné dialogy, které slouží v podstatě jen jako výplň a nemají nijak zvláštní velkou výpovědní hodnotu. Příběh sám o sobě je totiž natolik známý, že by celý film fungoval mnohem lépe bez jakýchkoli slov, což by byl ale zřejmě příliš riskantní krok  - natočit němou 3D podívanou si zřejmě v dohledné době jen tak někdo netroufne.
S otřesnými dialogy pak souvisí i celkem prkenné herecké výkony. Russel Crowe v roli Noema se ještě dá celkem skousnout, nicméně Jennifer Connelly v roli Noemovi ženy Naameh skoro nemá co hrát a její občasné emočně výbušné výjevy nejsou zrovna příjemné. Emma Watson je překvapivě i v takovém filmu velmi sympatická a její výkon je jednou z mála věcí, za kterou lze Noema pochválit. Obsazení Anthonyho Hopkinse do role Metuzaléma pak lze chápat jako sebereflexi, jelikož Hopkins skutečně působí jako starý hollywoodský patriarcha, a proto je jeho role také další pozitivum na filmu, ač je otázka, jak moc plánované to bylo.

Svobodná vůle versus osud

S čím však nastává větší potíž nejsou na první pohled zjevné aspekty filmu, jako spíše prapodivné sdělení, které z filmu nějakým způsobem příští. Nejzábavnější je to v situaci čistého Noema a jeho rodiny, která se živí výhradně rostlinnou stravou a využívá z přírodních zdrojů opravdu vše, co zrovna potřebuje a nikdy neplýtvá. Estetická potěcha duše je pro Noema naprosto barbarská myšlenka, což důrazně vštěpuje svým synům a zdá se, že ani jeho žena netrpí nežádoucí ženskou touhou po zdobnosti.
K tomu jako protiklad vystupuje zhoubné Kainovo plémě, které se jako divoká zvěř živí masem, drancuje přírodu a naprosto nekontrolovatelně využívá přírodní zdroje, aniž by myslelo na jejich udržitelnost.

Noe, r. Darren Aronofsky (Foto: Paramount Pictures)

Noe, r. Darren Aronofsky (Foto: Paramount Pictures)

Dalším velkým tématem v Noemovi je myšlenka, zda-li je lidský život řízen osudem, nebo člověk projevuje svobodnou vůli a důkazem jeho odlišnosti od zvířat je touha mít vládu nad svým životem, ideálně pak nad životy dalších lidí a živočichů. Kainovi potomci pod vedením Tubula-Kaina se vysmívají Stvořiteli a nesměle drancují Zemi s přesvědčením, že schopnost zabíjet a ničit je prvotní lidská vlastnost a výsadní právo. Svůj nepokorný vztah ospravedlňují „typickým ateistickým“ argumentem o tom, že Stvořitel s nimi nekomunikuje a ani ho nikde nevidí (o takové děravé argumentaci my víme své, protože Bohuš to neprůstřelnou logikou vysvětlil už dávno).
Film pak nedává přímou odpověď na tuto otázku, protože i samotný Noeho vztah k tématu je tu na konec problematizovaný a vyznívá tak, že lidský živost je kombinací jisté osudovosti, ke které ale nesporně patří svobodná vůle, která ale musí být řízena pouze vybranými pohnutkami.

Na Noemovi se velmi těžko hledá něco vyloženě pozitivního a potěšujícího. Vyznívá z něj až příliš velká snaha obsáhnout důležitá témata dnešní doby, ale biblický nános ho zároveň dusí v ať už v  jasném či metaforickém vyjadřování. Neustálé odkazování k prvotnímu hříchu a nutnosti očistit Zemi sleduje velmi aktuální témata znečištění ovzduší, vody, půdy, nekontrolované těžby vyčerpatelných surovin, nebo třeba bezohlednost lidí k sobě navzájem.
Alespoň že Aronofsky netrpí přehnanou misogynií, ač je v několika scénách z Rajské zahrady jasně vidět, kdo šel první pro zakázané ovoce, vinu za pokleslost světa je dávána člověku obecně.

Noe, r. Darren Aronofsky (Foto: Paramount Pictures)

Noe, r. Darren Aronofsky (Foto: Paramount Pictures)

Hodně diskutovaný Strom života Terrence Malicka z roku 2011 také vyvolával rozporuplné názory, které na jedné straně působily jako oddaná adorace, na straně druhé tíhly spíše k zatracování díla. Noe má však ke Stromu života velmi daleko co se týče obsahové stránky, tak  té vizuální.
I přes výrazně vyšší rozpočet, než s jakým je Aronofsky zvyklý pracovat, působí Noe jako podivný paskvil, který těžko hledá vlastní tvář. Mísí se v něm touha po obrazové originalitě a tendence moderních blockbusterů, takže ve výsledku opravdu není moc na co se dívat. A když už film nevypráví ani pomocí slov, ani pomocí obrazů, pak už nemá příliš cenu věnovat mu pozornost.

P.S. Pokud máte rádi Emmu Watson a je vám příjemné sledovat její herecké dozrávání, pak vás Noe alespoň v tomhle ohledu hodně potěší.

P.P.S. Ne, ani v tomhle filmu neuvidíte Emmu Watson nahou.

Nicneříkající procentuální zhodnocení: 45 %

Noe / Noah

Česká premiéra: 27. března 2014
Distributor: CinemArt
Režie: Darren Aronofsky
Scénář: Darren Aronofsky, Ari Handel
Hrají: Russel Crowe, Emma Watson, Jennifer Connelly,
Anthony Hopkins, Logan Lerman

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho dále a přihlaste se k odběru novinek emailem, sledujte Filmaniak.cz na Facebooku a Twitteru

About Iveta Hajlichová

Bio: *1991, Praha - studentka Katedry filmových studií na FF UK - filmový nadšenec/vášnivá čtenářka