RECENZE: Princ a chuďas jsou Nedotknutelní v hollywoodském stylu



Propagační kampaň francouzského filmu Nedotknutelní neoperuje ani tak s tím, že je to snímek založený částečně na skutečné události, nýbrž na faktu, že je to jeden z nejnavštěvovanějších filmů roku. „Ve Francii film vidělo přes 20 milionů diváků“, dočtete se na plakátě. Tak masově oblíbený evropský film jsme tu zřejmě dlouho neviděli, a je vskutku potřeba trochu povzbudit evropský filmový trh. (Ne že by byl nějak závadný, jen co se týče divácké popularity dost zaostává za americkou či britskou produkcí. Na evropské filmy většinoví diváci zřejmě nechodí, jelikož větří art, a to ne každému voní.) Nuže, trh byl povzbuzen, diváci jsou nadšení. Hodnocení filmu na uživatelských databázích se blaženě tetelí a film získává „ta správná procenta“. Ve Francii film posbíral řadu nominací na výročních filmových cenách César a vítězně vyšel v kategorii nejlepší herec, ve které byl oceněn Omar Sy. Nedotknutelní jsou filmovou idylou, která se tváří jako záchrana evropského filmu. Kdyby ovšem nebyl tak okatě natočen podle hollywoodského metru úspěšných dramedií. (I přes šablonovitost exceluje film v jednotlivých momentech, které se dají považovat za více kontinentální. Zejména humor je vyloženě evropský, a navíc bez zbytečných šaškáren.) Oblíbenost filmu vychází především z faktu, že vypráví obecně lidský příběh o stírání rozdílů mezi lidmi (což může fungovat opravdu jen ve vyfabulovaném příběhu), porozumění, lásce a šťastném konci. Národní aspekt vstupuje do filmu pouze jakoby mimoděk. Zejména pomocí záběrů pařížské periferie a jejích obyvatel. Samotná postava Drisse je jakýsi ideální typ, stejně jako postava ochrnutého Phillippa.  Mísení kultur, rozdílných názorů a pohledů na svět je společné téměř všem národům, proto si Nedotknutelní tak snadno vybudovali status veleúspěšného evropského filmu.

Sladký sentiment nad Seinou

Tvůrčí dvojice Olivier Nakache a Eric Toledano, kteří režírovali a napsali snímek Nedotknutelní zřejmě brzy přijdou s dalším projektem, jelikož jim tento snímek otevřel cestu na zahraniční trhy a jejich jména získala jistý lesk a záruku. Jejich film z diváků dostal potřebné emoce, protože to je zřejmě důvod, proč většina lidí navštěvuje kina či se dívá doma na filmy. Jakkoli je v titulcích snímku uvedeno, že se jedná o film inspirovaný skutečnými událostmi, pravdivost příběhu není hlavní devizou filmu. Vlastně naopak. Tvůrci sice pracují se silným lidským materiálem, ale stále jsme utvrzováni v tom, že sledujeme film. A scénář není nijak citově vyděračský. Celý film je založen na známém kontrastu bohatství a chudoby, kde se bohatý člověk přes veškeré své finanční a hmotné prostředky nedokáže radovat ze života, kdežto prostý člověk bez koruny žije život naplno. V tomto bodě tedy funguje klišé, které pomáhá vystavět kostru příběhu. Jsou navrženy jasné sociální rozdíly, které jsou ovšem způsobeny pouhým rozvržením majetku a bariéry jsou pouze pomyslné a dány společností. Driss a Philippe tak vytvoří dvojici, která připomíná koncept buddy movies, jeden ze známých a často používaných forem hollywoodského filmu. Dvojice, která je na první pohled nevyrovnaná, ale přesto vytváří jakýsi harmonický pár.

[nggallery id=129]

© Copyright Gaumont

Podobně jako film Uvnitř tančím (2004) vypráví Nedotknutelní příběh člověka, který se nemůže hýbat a je zcela závislý na pomoci ostatních. Uvnitř tančím je příběh dospívajícího chlapce, který žije v pečovatelském ústavu a postupně si hledá svou vlastní cestu k životu. Tento příběh vytváří přímou paralelu k  samotnému dospívání. Nedotknutelní se snaží působit v mnohem širším společenském měřítku. I přes závažnost zranění, se kterým se potýká Philippe jsou Nedotknutelní především komedií a celý příběh se naštěstí netočí pouze kolem sebelítosti nad tím, jak náhoda dokáže změnit lidský život. Temperamentní a živý Driss (Omar Sy) udává směr příběhu a víří poklidné vody pařížské smetánky, která se shromažďuje kolem Philippa. Díky němu je snadné přehlédnout některá typická žánrová klišé. Ve snímku je dán dostatečný prostor jak Drissovi tak jeho osobním problémů, jelikož by bez toho mohl působit pouze jako šikovný klaun, který umí rozveselit smutného pána.

Kdyby svět byl lepší

I vedlejší postavy jakou jsou Yvonne a Magalie, které se o Philippa přímo starají v jeho domě, mají svůj vlastní prostor a i ony dokáží odlehčit celý příběh, právě kdy začíná být příliš sentimentální. Přestože Driss zastupuje jistý typ člověk v současné společnosti, vykořeněného, málo vzdělaného, ale citlivého, chytrého a chápajícího, civilní herecký projev Omara Sy dává tomuto charakteru plasticitu, která je potřeba právě k tomu, aby se Nedotknutelní nestali panoptikem ukazující utopickou vizi společnosti. Olivier Nakache a Eric Toledano svým filmem rozhodně chtějí vzbudit v divácích určitý sentiment, ale rozhodně je citově nevydírají přehnaně vypjatými scénami či dialogy. (Čímž se zásadně liší od své hollywoodské šablony, kde je laciný patos často vyžadován a kapesníčky striktně doporučovány.) Film je naopak místy velice lehký a to zejména díky humoru, jaký ve filmu převládá. Často je tvořen pouhým náznakem či slovní hříčkou a je na divákovi, jestli ho přijme či nikoli.

Nedotknutelní stojí někde mezi evropskou „artovou“ filmovou tvorbou a hollywoodskou zábavou. V současné době představují vrchol mainstreamové komedie (možná spíše „dramedie“), která nestojí na vyumělkovaných scénách a prázdných charakterech. Herecké obsazení filmu a celková nálada snímku, která je veskrze pozitivní (až místy utopická) dělá z filmu opravdu příjemný zážitek. Místy až příliš těžko uvěřitelný, ale tím spíše filmový. Dva francouzské filmy vzbudily v minulém (i letošním) roce obrovský ohlas. Jedním z nich byli právě Nedotknutelní a druhým The Artist, kterému se ihned po světové premiéře vloni v Cannes začalo přezdívat „kouzelný“ snímek o zlatých čase němé kinematografie. Ač jde o žánrově zcela odlišné filmy, Nedotknutelní i The Artist reprezentují určitý mýtus. Ať už o lidech či o době. Oba však mají za cíl ukázat jakési větší dobro, než jaké kdy bude moct v  reálném světě fungovat či existovat. Doby minulé, které si málokdo (nebo dokonce nikdo) pamatuje lze snadno zidealizovat. Stejně tak si lze přikrášlit představu o lidech. Nedotknutelní fungují dokonale jako příběh o tom, jak by svět mohl fungovat. Ať už je to čirá utopie či nikoli.

 

Hodnocení filmu Nedotknutelní

 

Nedotknutelní/ Intouchables

Česká premiéra: 7. června 2012
Scénář: Olivier Nakache, Eric Toledano
Režie: Olivier Nakache, Eric Toledano
Hrají: Omar Sy, Francois Cluzet, Audrey Fleurot

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho dále a přihlaste se k odběru novinek emailem, sledujte Filmaniak.cz na Facebooku a Twitteru

About Iveta Hajlichová

Bio: *1991, Praha - studentka Katedry filmových studií na FF UK - filmový nadšenec/vášnivá čtenářka