RECENZE: Lovci hlav se nebojí krajností a ví, co si mohou dovolit



Současná situace v norské kinematografii je velice uspokojivá. Norsko posílá své filmy za hranice a sklízí úspěch. Dokonce i u nás panuje slušné povědomí o norských filmech. Především díky tomu, že se pořádají tematické přehlídky, které na tyto snímky upozorňují. Nemálo snímků ale pronikne i do běžné distribuce. Vcelku unikátní projekt ale spojil filmového distributora a knižní nakladatelství a spojovacím článkem se stal v současné době jeden z nejúspěšnějších norských spisovatelů Jo Nesbø. Nestává se často (zda-li vůbec), aby v téměř stejný den vstoupil do kin snímek a na pultech knihkupectví se objevila jeho předloha. (Často se děje, že kniha, podle které vznikl film vyjde v novém vydání, aby se podpořila propagaci.) Pokus přivést lidi skrze film ke čtení se nemusí jevit jako špatný nápad a zdá se, že by tato strategie mohla zafungovat. Kdo do této doby nikde nezaslechl jméno Joa Nesbøho a šel na film Lovci hlav, bude mít možná chuť pustit se i do čtení jeho knih. (Přečtěte si recenzi knihy Lovci hlav.)
Norský režisér Morten Tyldum bravurně zvládá převést akcí nabitou knihu do filmu a to téměř bez znatelných ztrát. Naopak ve filmu vynikne severská záliba v černém humoru, kterou divák pocítí vždy, když mu začnou cukat koutky tam, kde je  to nejméně vhodné.

Když se loví lovec hlav

Znalci českých překladů knih Joa Nesbøho už měli možnost poznat dva hlavní hrdiny jeho příběhů. Téměř vyléčeného alkoholika-detektiva Harryho Holea a nejúspěšnějšího lovce hlav v celém Norsku Rogera Browna. Roger Brown měří pouhých 168 cm a tak by se dalo jeho počínání shrnout do ustáleného spojení „velké trable malého muže“. Co ztrácí Roger na svém vzrůstu doplňuje charismatem, velkou vilou, drahým autem a krásnou manželkou. To všechno mu pomáhá zdolat jeho napoleonský komplex.
Tento malý sebevědomý Nor se nezalekne ani záhadného vysokého Holanďana Clase Greveho, ve kterém okamžitě vidí dokonalého kandidáta na uvolněnou pozici ředitele velké společnosti. Že se Clas z ničeho nic objevil zrovna v galerii jeho manželky a právě ve chvíli, kdy je o danou pozici největší zájem Rogera v první chvíli neznepokojuje. Z lovce hlav se ale brzy stane lovená zvěř. A nejen kvůli Rubensově obrazu, který náhodou visí v bytě Clasovy zemřelé babičky.

[nggallery id=108]

Foto: Aerofilms

Scénář filmu se drží své knižní předlohy věrně, přesto ale nejde o pouhé „rozhýbání“, nýbrž o plnohodnotnou adaptaci. Morten Tyldum se sice snaží, aby film oslovil co nejvíce diváků i za hranicemi Norska, ale drží se svého surového stylu a přidává i tam, kde by jiný začal trochu couvat. Severská atmosféra film žene od začátku do konce a s gradujícím tempem se stupňuje i mírná absurdita, kterou ale milovníci této kinematografie rozhodně ocení. Lovci hlav si nemohli přát lepší zpracování a na místě jsou obavy, jak bude v budoucnu vypadat americký remake. (Kterého se s největší pravděpodobností dočkáme.) Tyldum se nebojí bořit konvenční smýšlení, a brutální scény, kterých kniha nabízí přehršel, s radostí využívá i ve filmu k tvorbě akce, kterou se snaží zmírňovat již zmíněnou absurditou. Stále ale ví, co už by bylo moc a tak se nedostáváme do situace, z níž by byl cítit patos nebo naopak nezvládnutá brutalita.
Divák lačnící po krvi se jí dočká vrchovatě a i ten, který na násilí ve filmu nahlíží s opovržením bude mít hodně práce s tím, aby z Lovců hlav neodcházel nadšený.

Milostní linie mezi Rogerem a jeho ženou Dianou je v knize sice důležitá, přesto je snadné ji vnímat jako vedlejší efekt. Ve filmu je této stránce příběhu dán mnohem větší prostor a díky tomu je i přerod Rogera z chladného pragmatika a sobeckého hajzlíka (který nechce dát své ženě dítě, protože se bojí, že ztratí veškerou její lásku) v muže, který ctí ty „správné hodnoty“ mnohem jasnější.
Nebýt velkého množství mrtvol, mohli bychom na filmové Lovce hlav nahlížet jako na film o manželské krizi.

Nekorektní tlouštíci

Politicky nekorektní humor reprezentován v první řadě ne příliš chytrými a navíc hodně zavalitými policisty, kteří v jedné chvíli poslouží jako výplň pro Rogera v téměř sešrotovaném autě, je další výsada severského stylu, který si s ničím nedělá starosti. Pohled na tlustá dvojčata vyvolává úsměv, který ale bude skrývaný a nerad přiznávaný. Stejné pocity vyvolá  Rogerův zápas s Clasovým psem, i Rogerův úkryt v hromadě zapáchajících lidských výkalů. Nebo jakoby náhodné vystřelení mozku z hlavy svému partnerovi Ovemu. Lovci hlav toho nabízejí opravdu dost a byla by škoda o to přijít. Současný program kin vám těžko nabídne lepší film.

Osten sociálně-kritického pohledu na současný svět se příliš neobjevuje ani v knize a film zůstává od tohoto témata téměř oproštěn. Kromě slušné akce je ale v příběhu také prostor pro vývoj postav a to nejen zmíněného Rogera. Chladný a ničeho se neštítící se Clas Greve je zpočátku Rogerovi hodně podobný. Nepojí je sice stejný životní příběh, ale jejich hodnoty jsou v základu dost podobné. Rogerovi se ale podaří ve snaze o záchranu holého života spadnout až na dno a z něho se odrazit správným směrem, kdežto Clas zůstává onou „sviní“ až do konce.
Film nezamlčí ani důležitou úlohu ženských postav v příběhu a značný prostor dostává kromě Diany i Rogerova milenka Lotte. Od které se celá Rogerova proměna a jeho těžký boj o přežití odvíjí.

Jo Nesbøvi se na dost malém prostoru podařilo rozehrát hodně spletitý příběh, který se čtenářům postupně odhaluje, ale během něhož se stále objevují nové uzle, které je potřeba rozplést. Mortenu Tyldumovi se spletitý příběh daří skvěle odvyprávět, aniž by na chvíli ztratil něco ze svého svižného tempa nebo se do sebe zamotával. Téměř celou stopáž trvající akce je bravurně doplněna skvělým dějem a místo dostanou i všechny důležité postavy. Rozhodně neplatí, že by akce fungovala pouze jako prvoplánová výplň a na samotný příběh už nezbylo místo.
Film se jen těžko řadí do jednoho žánru, i když slogan o stoprocentním thrilleru rozhodně platí. Zároveň ale můžeme Lovce hlav vidět jako hodně černou komedii s prvky rodinného dramatu doplněným o velké množství krve z prostřelených těl.

Lovci hlav
Hodejegerne

Česká premiéra: 10. listopadu 2011
Režie: Morten Tyldum
Scénář: Lars Gudmestad, Ulf Ryberg
(Podle románu Joa Nesbøho)
Hrají: Aksel Hennie, Nikolaj Coster-Waldau,
Eivind Sander

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho dále a přihlaste se k odběru novinek emailem, sledujte Filmaniak.cz na Facebooku a Twitteru

About Iveta Hajlichová

Bio: *1991, Praha - studentka Katedry filmových studií na FF UK - filmový nadšenec/vášnivá čtenářka