RECENZE: Lov lososů v Jemenu potěší nejen romantiky, místo zde má i břitký humor



Nejhorší možné klišé, jaké lze spáchat u romantické komedie/dramatu je nechat diváky myslet si, že skvěle vyfabulovaný scénář kopíruje skutečný život, přestože tomu ani sebemenší náznak nenasvědčuje. Adaptace knihy Paula Tardaye Lov lososů v Jemenu sice z knihy vykostila skutečně jen základ příběhu a celou zápletku přizpůsobila filmové verzi, klíčová témata a myšlenky zůstaly víceméně nedotčeny a důstojně fungují i v pohyblivých obrazech. Za tím, že se z filmu nestala nablblá romantika stojí jistě režisér Lasse Hallström, který i v mainstreamové produkci nezapře svůj severský chlad a smysl pro břitký humor, který je vlastní i jeho britským kolegům.
Hallströmovy předchozí režijní zkušenosti zahrnují mimo jiné i další adaptace úspěšných knih mezi které patří Čokoláda Joanne Harrisové, Pravidla moštárny Johna Irvinga nebo nověji také Milý Johne Nicholase Sparkse (který se ovšem víceméně drží hollywoodského schématu o tom, jak má vypadat romantický film).
Lov lososů v Jemenu nestanovuje žádnou křečovitou hranici mezi komediálními prvky a dramatem, spíše vytváří hravou syntézu, kde jedno v druhé splývá jaksi spontánně, i když je za tím vidět jistá snaha, kterou při nejlepší vůli nelze přehlédnout. Snaha, která ovšem nepřerůstá v křečovitou samoúčelnost.

Každý občas plave proti proudu

Myšlenka přivést do vyprahlé jemenské pouště vodu a v ní chovat lososy, slouží jako vynikající metafora pro hledání naděje v době, kdy je její nalezení z objektivního hlediska téměř nemožné. Ve filmu ale nejde pouze o naději, ale především o víru v něco, co člověka přesahuje. Tím může být i láska, ve kterou je často také nutné uvěřit. Na rozdíl od filmu vyrůstá kniha ze silného politického podhoubí, ze kterého se zachovaly jen fragmenty a to ještě značně uhlazené. Politický establishment a mediální vliv, který určuje povahu veřejného života (a který umí zasáhnout i životy soukromé) zde šikovně symbolizuje tisková mluvčí vlády Patricia Maxwell, kterou bravurně ztvárnila Kristin Scott Thomas, jež vnesla do své postavy tolik úlisnosti a zároveň ostrosti, aby byla nepříjemná a přitažlivá zároveň.

[nggallery id=125]

Foto: Hollywood Classic Entertainment

Díky potřebě vybudovat pozitivní obraz blízkého východu podpoří britská vláda v rámci dobrých diplomatických vztahů s Jemenem na první pohled velice bizarní projekt. Ten spojí dohromady velmi různorodou skupinu lidí, kteří projdou zásadním životním vývojem, ovšem s tím, že jejich osobnost nepostihnou žádné teatrální změny a zvraty. Na konci jsou to stejně bytosti, jakými byly na začátku s tím nepatrným rozdílem, že nyní jsou schopni věřit v naději i tam, kde se to zprvu zdálo nemožné.
Nejvýraznější proměnou projde postava doktora Freda Jonese (Ewan McGregor), který se ze skeptika a suchara beze smyslu pro humor stane téměř mužem víry, a to pod podmanivým vlivem bohatého šejka Muhammeda. Muž, pro kterého peníze nic neznamenají, jelikož jich má tolik, že se o ně nemusí zajímat, našel pravou podstatu života v hledání boha a důkazu, že muslimský svět není o tolik odlišný jako ten západní. Hodnoty na západě jsou sice zapadané pod velkou hromadou zbytečností, kterými se moderní člověk obklopuje, nicméně v jádru jsou všichni stejní. A to platí i pro zlo, které je na západě symbolizované právě manipulativní mocí Patricie a na východě skupinou teroristů, kteří se za každou cenu snaží zhatit velkomyslné šejkovy plány.

Zlo pro větší dobro

Pocit, že sledujeme něco kouzelného vyvolává nejen obraz šejka v muslimských šatech a s rybářským prutem v ruce, ale i podmanivá hudba Daria Marianelliho, jehož tvorba dokáže film pozvednout na vyšší úroveň. (Stačí vzpomenout na Pokání Joea Wrighta, které by bez smyslné hudby bylo pouze polovičatým dílem.)
Lov lososů v Jemenu má v mnoha směrech rysy moderní pohádky, kde sice dobro nemusí být nutně eliminováno a natrvalo poraženo, ale spíše vyjadřuje myšlenku neustálého snažení, které nakonec přinese své ovoce. Pohádkový charakter měla i Hallströmova Čokoláda a to nejen díky hlavní hrdince, která se vzepřela zlu, ale také díky toulající se bandě kočovných cikánů, kteří byli symbolem nespoutané živočišnosti a přirození divokosti, kterou se civilizace snaží mermomocí zničit a vymýtit. ‚
Podobě se i zde snaží Patricia působit na životy několika lidí svými intriky, které ovšem považuje za prospěšné v rámci úsloví, že se dějí pro „větší dobro“. Větším dobrem je zde především její dobro a dobrý obraz britské vlády v médiích.
Hallström má navíc vytříbený cit pro záběr, který umí komponovat tak, aby nepůsobil kýčovitě nebo trapně. (Viz opakující se záběry lososů pod vodou, nebo Fredova otočka a „plavba proti proudu“ na mostě plném lidí.)

Citové drama, ke kterému dochází mezi Fredem a Harriet (Emily Blunt) podává s takovou jemností a humorem, jaký se v romanticky laděných příbězích rozhodně nevidí často. Navíc se tu láska neprezentuje z ženského úhlu pohledu, jak bývá zvykem, nýbrž z pohledu Freda, který svým významem a citovostí dalece převyšuje Harriet. Skoro jako by se jednalo o jakýsi mužský feminismus, kdy je láska z pohledu muže povýšena dalece za práh plného dekoltu a sexuálních symbolů. Milostné jiskření probíhá mnohem více na intelektuální než na pudové úrovni.
Z tohoto úhlu pohledu symbolizuje Patricia maskulinní přístup v tradičním smyslu slova, jelikož se nebojí prakticky ničeho a často se uchyluje i k ne příliš ženským úsudkům. (Její „mužnost“ se projevuje i ve stylu oblékání, účesech apod.)

Celkově je snímek Lov lososů v Jemenu příjemnou podívanou o více vrstvách, které se vzájemně doplňují a střídají, aniž by jedna druhou narušovala. Vyražení politického podtextu filmu výrazně prospělo, jelikož se stává lehčím a svěžejším a ne příliš zatíženým aktuálním stavem věcí, tudíž může být „koukatelný“ a jasně čitelný i za několik let. A přitom to není žádné univerzální milostné dramátko, ale plnohodnotný příběh nejen o lásce a naději, i když tyto aspekty z filmu značně vyvstávají.

 

Hodnocení filmu Lov lososů v Jemenu

Los lososů v Jemenu/
Salmon Fishing in the Yemen

Česká premiéra: 3. května 2012
Režie: Lesse Hallström
Scénář: Simon Beaufoy
(Podle stejnojmenné knihy Paula Tordaye)
Hrají: Ewan McGregor, Emily Blunt, Kristin Scott Thomas,
Amr Waked, Tom Mison

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho dále a přihlaste se k odběru novinek emailem, sledujte Filmaniak.cz na Facebooku a Twitteru

About Iveta Hajlichová

Bio: *1991, Praha - studentka Katedry filmových studií na FF UK - filmový nadšenec/vášnivá čtenářka