RECENZE: Kůže, kterou nosím je mrazivý thriller o moci a sexuální identitě



Nový snímek Pedra Almodóvara přichází i do běžné distribuce poté, co ho viděli návštěvníci festivalu v Cannes a Karlových Varů. Pro festivalového diváka je Kůže, kterou nosím zajímavým soustem, o kterém pak může debatovat nad sklenkou (čehokoli). Pro diváka, který do kina vstoupí jednou dvakrát do roka pak může být snímek poněkud šokézní. 
Pedro Almodóvar totiž natočil mrazivý thriller, ze kterého se vám budou ježit chloupky a přitom si budete neustále klást otázky, které během filmu možná budou zodpovězeny. Ve většině případů nejspíš nebudou. Snímek Kůže, kterou nosím natočil Almodóvar na motivy románu Mygale (Tarantule) od francouzského spisovatele Thierry Jonqueta. 

Ve snímku se objevují ústřední témata jako lidská sexualita a především sexuální identita, ale také otázka moci, etiky a odpuštění. Samozřejmě také pomsty, protože ta je hybatelem veškerých událostí. A nejvíce pak posedlosti, ta je vedle pomsty nejvýraznějším motivem. Posedlost lidským tělem, sexualitou i životem.

Tenká hranice mezi pokrokem a zkázou

Pedro Almódovar ve svých filmech rád a často ukazuje jedince, kteří se vymykají normálu a jsou proto často odstrkováni na periferii. V Kůži, kterou nosím je hlavní postavou uznávaný plastický chirurg. Tedy příslušník lékařské profese. Člověk, do kterého druzí vkládají bezmeznou důvěru. Tím, že je hlavní hrdina takto vysoce postavený člověk nám dává Almodóvar jasný vzkaz, že nebezpečí a jinakost není pouze výsadou výstředních a těžko zařaditelných individuí. Porušovat pravidla a stát se obětí vlastní posedlosti může kdokoli.

Obsadit Antonia Banderase do role Roberta byl pro Almodóvara takřka návrat do dřívějších dob a je zajímavé pozorovat, jak dlouho cestu oba urazili od své první spolupráce.  Vyzrálost a zároveň děsivost, jakou dokázal Banderas do své postavy vložit, je přímo úchvatná a v divákovi vzbuzuje smíšené pocity. Tedy obdiv hraničící až s odpornou precizností, která se člověku musí mírně hnusit, přestože od ní nelze odtrhnout oči. A takový je celý nový Almodóvar. Hnusný ve svém důsledku, precizní ve své výstavbě a mrazivý v otázkách, které vyvolává.

[nggallery id=91]

Foto: Hollywood Classic Entertainment

Tělo jako fetiš

Robert se smiřuje ze ztrátou manželky a témě zatracuje vše, co by jako lékař měl dodržovat. Největšího zločinu se dopouští, když vyvíjí svůj nový typ odolné kůže. Jeho počínání tak trochu připomene sadistické lékařské pokusy probíhající v době 2. světové války v koncentračních táborech. Zcela bez skrupulí se pouští do vývoje kůže, která odolává vyšším teplotám, je odolná vůči hmyzu. Robert se v podstatě pokouší vyvinout nadčlověka. Ale nemá k tomu stejné motivace jaké měli nacističtí lékaři.

Fascinace lidským tělem a zejména ženským, je ve snímku Kůže, kterou nosím patrná od prvních minut. Když se na plátně poprvé objevuje Vera, Robertův pokusný objekt, je nám jasné, že právě ona symbolizuje ideálního člověka. Je stvořena k uspokojení Roberta, je vymodelována přesně podle jeho představ. Ztrácí svou identitu jako člověk, místo toho se stává majetkem sadistického lékaře.

Přemíra sexuálních scén ve snímku nepůsobí ani trochu rušivě nebo snad vulgárně. Navíc Almodóvar šikovně odlehčuje snímek místy až laciným humorem, který ale na diváka skvěle zabírá.  Nicméně po odlehčení vždy následuje další rána. A i když na chvíli „vydechneme“, nutí nás opět zabřednout a hrát s ním hru, ve které hlavní roli hraje sexualita.

Kůže, kterou nosím uštědřuje ránu spíše mužské sexualitě. Penis je zde očividný symbol moci, protože ti, kteří ho mají, mohou ovládat druhé. Když ale penis odstraníte, zbude loutka, se kterou můžeme manipulovat podle libosti. Máte-li k tomu potřebné prostředky pochopitelně. Ženy tu ale nejsou jednoznačně vylíčeny jako slabé bytosti. Nicméně jediná silná žena je zde Robertova služebná Marillia. A ke konci i Vera.

Dokonalý člověk neexistuje

Roli Very dokonale zvládla španělská herečka Elena Anaya, která může být pro Almodóvara novou Penélope Cruz. Elena s Almodóvarem spolupracovala již ve snímku Mluv s ní z roku 2002, ale tady se jí dostává mnohem více pozornosti. Její role je nesmírně složitá a vrstvená, a Elena ji zvládla dokonale uvěřitelně. V každé scéně vidíte ten rozpor v jejím charakteru.

Přestože si Robert v podstatě stvoří dokonalého člověka po fyzické stránce, lidská mysl je mnohem složitější a nikdy nebude fungovat tak, jak by se očekávalo nebo jak si druzí přejí. Proto nelze stvořit dokonalého člověka. Ani vymývání mozků neslouží k tvorbě dokonalé lidské bytosti. Člověk s pozměněnou psychikou se stává jinou bytostí. Člověk s pozměněným tělem je stále stejný.

Sledovat film Kůže, kterou nosím bude možná mnohem obtížnější pro mužskou část publika, protože jim tne takříkajíc do živého.
Zařadit snímek do jednoho žánru v podstatě nelze, ač jeden dominuje. Najdeme zde ale i prvky hororu, ne tak tím, že bychom vizuálně prožívali nějaké mrzačení či viděli potoky krve. Hororové prvky jsou zde mnohem decentnější a spíše psychologické.
Navíc se tu jakoby mimochodem vyskytuje tradiční pohled na sexuální vztah. Tedy kdy jeden z partnerů užívá dominantní postavení k ponížení svého protějšku. Jenže ani tento model zde nevydrží nastálo a i toto schéma se v závěru bortí.

Almodóvar ve snímku hodně přeskakuje z různých časových úseků. Používá přitom trefných popisků, které bychom klidně mohli v některých případech oželet.
Pomsta za smrt manželky trumfne i pomstu za znásilnění a smrt dcery. (Obě akce nenastanou ve stejnou chvíli.) Robertova psychicky narušená dcera trpí asociální fóbií. Je v tom něco až neuvěřitelně cynického, že Almodóvar z její nemoci dokáže vytěžit vtip. Znásilnění provede jistý mladík Vicente. Dcera Norma takovou akci neunese a opět se psychicky hroutí. Navíc pojme mylnou představu, že znásilněna byla vlastním otcem. To je pro Roberta další rána a vlastně v tento moment se stává oním sadistickým doktorem.

Chystáte-li se na snímek Kůže, kterou nosím připravte se na fakt, že vás možná znechutí, protože na něj nebudete připraveni. Almodóvar na plátně rozehrává dvě hodiny trvající hru, kde se střídají žánry, vrcholí napětí a každý další záběr přináší nový šok. V podstatě je to ale zajímavý snímek, který je v současné době velice aktuální. Moderní medicína totiž už nyní umí s lidským tělem provádět téměř zázraky. Otázka je, zda jsou důsledky úměrné výsledku.

 

Hodnocení filmu Kůže, kterou nosím

 

Kůže, kterou nosím /
La piel que habito 2011

Česká premiéra: 8. září 2011
Režie: Pedro Almodóvar
Scénář: Pedro Almodóvar (Podle románu Thierry Jonqueta)
Hrají: Antonio Banderas, Elena Anya, Marisa Paredes, Blanca Suárez

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho dále a přihlaste se k odběru novinek emailem, sledujte Filmaniak.cz na Facebooku a Twitteru

About Iveta Hajlichová

Bio: *1991, Praha - studentka Katedry filmových studií na FF UK - filmový nadšenec/vášnivá čtenářka