RECENZE: Hunger Games jsou plné klišé, i když jdou proti proudu



S adaptacemi úspěšných knižních fenoménů jdou jejich tvůrci vždy do rizika. Buď se nezalíbí znalcům předlohy, protože se jejich tvůrčí ambice nespokojí s otrockým přepisem knihy do filmu, nebo se zprotiví ostatním tím, že předpokládají, že knihu diváci četli a budou jim tedy stačit pouhé náznaky a hlubší psychologii postav a uvedení celého nového světa (což je u fantasy série klíčové) zfouknou několika scénami, případně opakováním některých motivů (aby tedy každému hňoupovi došlo, o co vlastně jde a co je nejdůležitější). Série Hunger Games, která vyšla v roce 2008, vyvolala ve čtenářích (zejména v USA) vlnu nadšení a okamžitě se stala bestsellerem. Ani u nás není tento knižní fenomén neznámý, ale není tak masově rozšířen. 
Nápad, s jakým přišla autorka trilogie Hunger Games Suzanne Collins je rozhodně výborný a v mnoha ohledech má blízko k antiutopické vizi budoucnosti, jak ji nastínil třeba George Orwell (1984) nebo Ray Bradbury (450° Fahrenheita). Jistá spojitost se dá najít i s filmem Truman Show Petra Weira, ale spíše jen v hlavním motivu, kdy reality show představuje primitivní zábavu pro masy lidí, která zároveň ničí život jejím účastníkům. Filmové zpracování ale má tu nevýhodu, že vlastně neví, na co se zaměřit a tak všechno podává příliš zjednodušenou formou a často pomocí zbytečných klišé. Žádného tématu se tak nedotkne hlouběji a celé toto odosobnění značně stěžuje celkové přijetí filmu, kdy je pocit lhostejnosti natolik silný, že pocítit soucit tam, kde by to bylo více než žádoucí, je pak téměř nemožné. 

Zpřeházený gender v moderních gladiátorských hrách

Přestože je obsazení filmu mladé, není film typickým „teen“ produktem, jako je třeba sága Twilight. Hunger Games mají mnohem širší záběr, což se dá poznat i z dosti povrchně natočeného filmu. Hlavním motivem je dospívání a hledání místa ve světě, který není zrovna přátelsky naladěn k jakýmkoli náznakům svobodného myšlení. Země Panem, bývalá Severní Amerika je totalitní kraj, kterému vládne hlavní město Kapitol a přidružené okresy, kterých je celkem 12, v podstatě nečině přihlížejí krutovládě, kterou řídí hrstka vyvolených v čele s prezidentem. Kdysi došlo ke krvavé vzpouře a ničivé válce, na jejímž konci stál mír tak křehký, že se musí udržovat neustálým strachem podrobeného obyvatelstva. K tomu právě slouží pořádání krvavé televizní show, kde se mezi sebou zabíjí mladí lidé. Zvrácenou reality show se nejvíce baví obyvatelé Kapitolu, kteří symbolizují povrchní a prázdný způsob života. Kritika současné společnosti a způsobu zábavy to ale není. Na to jsou zde všechny tyto motivy, které jsou sami o sobě nesmírně silné, hrubě potlačeny. Už jen v tom, že se film příliš nevěnuje tomu, jak publikum tyto hry vnímá. Největší důraz je kladen na akční stránku filmu, takže hlubší motivy jsou zcela pohřbeny.

[nggallery id=123]

Foto: Hollywood Classic Entertainment


Postavy Katniss Everdeen a jejího mentora Haymitche Abernathyho, které jsou podány mnohem plastičtěji než zbytek postav ve filmu, se také stávají jedinými, skrze které je alespoň trochu možné celý příběh vnímat. Navíc je v Hunger Games podán nový typ ženské hrdinky, která je naprostým protipólem například k Belle ze Stmívání nebo k Hermioně z Harryho Pottera (ke které má ovšem docela blízko). Vyhnout se takovému srovnání v podstatě nelze, jelikož film je s největší pravděpodobností cílem především na mladé lidi jako v případě franšízy Harryho Pottera nebo ságy Twilight.  (Knihy spíše než film pak zaujmou i odrostlejší.)
Katniss boří genderové stereotypy co se týče ženských hrdinek a dává mladým dívkám vzor, který je rozhodně „zdravější“ než vzor, který nastolila Sněhurka v klasické Disneyho pohádce.  (A který tak naivně následuje například Bella ze Stmívání.) Celé toto zpřeházení tradičního uspořádání společnosti nejvíce vynikne ve scéně s Peetou, který namísto aby šel lovit, jde sbírat bobule.
Hunger Games navíc nejsou jen záležitostí chlapců, do arény smrti jdou ve stejném zastoupení také děvčata a rozhodně se na ně kvůli jejich pohlaví nebere ohled a nejsou posuzováni z nadřazené chlapecké pozice.

Získej sponzora a přežij!

Celý koncept televizní show, ve kterém se navzájem zabíjí mladí lidé, může být metaforou současného světa v několika ohledech. Ovšem snaha zalíbit se lidem a zejména sponzorům jasně poukazuje na trh. Trh, na kterém se z mladých lidí stávají hodnotné komodity, které se dají dále zužitkovat. Do hry tak vstupuje odcizení, prázdnota a jasně měřitelná hodnota. Na pocity, myšlení a racionální úvahy není čas. Trh se řídí svými vlastními zákony. Tomu se samozřejmě vzepře hlavní hrdina svou vzpurnou povahou, svobodnou myslí a hlavně schopností lásky a soucitu, kteréžto vlastnosti by v lidech mohly zažehnout plamínek znepokojení se současným stavem věcí. Proto jsou jí v aréně působeny ještě „umělé“ překážky a nástrahy, které musí díky své jinakosti navíc zdolat. Tím se však její nadprůměrnost vůči ostatním jen potvrzuje. A kdo stojí o člověka s pevným postojem a názory, když je zde jiný, který se dokáže ohnout až k zemi, jelikož mu chybí páteř.

Namísto rozvíjení skrytých náznaků a trefných metafor k dnešní civilizaci (která ač svobodná je stále svázána mocí, kterou není s to ovlivnit) se však film soustředí spíše na motivy lásky a hledání si místa v životě. Což je hrubé podcenění potenciálu, jaké Hunger Games bezesporu mají. I přes veškeré inovace, které přinášejí svou látkou, je formou zpracování zastírají nánosem zbytečného klišé, které se daří bořit alespoň Katniss (v podání skvělé Jennifer Lawrence) a Haymitchovi, který odráží odvrácenou stranu vítězství. (Byť opět pomocí známých motivů, ale zároveň s osobitým podáním a stylem.)
Ve snímku se mísí několik stylů přes mrazivě hororové motivy až po nablýskanou maškarádu falešného světa, místy se ke slovu dostávají i prvky sci-fi, ale tato mozaika jako by nedokázala složit kvalitní celkový obraz. Zbývá jakási roztříštěnost a náznakovost, která zbytečně ničí silný potenciál námětu.
První filmová adaptace trojdílné ságy tak zůstává někde na pomezí, protože se místy vyjadřuje ke složitým otázkám současného světa, ale zároveň se utíká ke zbytečným otřepaným výjevům. Pro příště by chtělo si ujasnit, jestli bude film alegorií nebo akční jízdou.

 

Hodnocení filmu Hunger Games

Hunger Games

Česká premiéra: 22. března 2012
Režie: Gary Ross
Scénář: Gary Ross, Suzanne Collins, Billy Ray
(Podle knihy Suzanne Collins)
Hrají: Jennifer Lawrence, Josh Hutcherson, Liam Hemsworth,
Toby Jones, Stanley Tucci, Wes Bentley, Donald Sutherland

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho dále a přihlaste se k odběru novinek emailem, sledujte Filmaniak.cz na Facebooku a Twitteru

About Iveta Hajlichová

Bio: *1991, Praha - studentka Katedry filmových studií na FF UK - filmový nadšenec/vášnivá čtenářka