RECENZE: Hunger Games: Síla vzdoru, část 1./ Zatím nejlepší hry



Ze série Hunger Games se nezpochybnitelně stal fenomén, který si získal silné místo v populární kultuře a neodmyslitelně se zařadil vedle série Harry Potter či Stmívání. Každý z těchto kulturních produktů cílí trochu na jiné publikum, nabízí jiné útočiště a vytváří více či méně plastické hrdiny, se kterými se ztotožňují masy diváků. Na Hunger Games je uplatňován stejný produkční model, jako na výše zmíněné série, takže se nám finální část dělí na dva díly. Tento krok bude opět rozdělovat diváky – jedni budou delší čas strávený se svými hrdiny ve fikčním světě nadšeně vítat, druzí budou zatracovat nenasytnost hollywoodských studií. Obě skupiny mají samozřejmě kousek pravdy. Rozdělení přináší mnohem větší prostor pro vývoj postav, snižuje riziko zkratkovitosti a plně nechává vyznít velmi tíživou atmosféru, ve které se (již) všichni obyvatelé Panemu bezpochyby nacházejí. Na druhou stranu se tu také objevují jakoby prázdné scény, ve kterých hrdinové kamsi upřeně hledí, a leckomu může připadat, že je ve filmu, který stojí na akci a napětí, právě těchto komponentů celkem málo.

Reklama na revoluci

Celá série Hunger Games prochází vývojem a zdá se, že první část třetího dílu stojí na hranici dospívání. První Hunger Games byly čistě o akci v aréně. Ukázat co největší násilí, aby nebylo tak snadné si všimnout, jak je pozadí příběhu strašně nedotažené a prázdné. Druhý díl už na tom byl o poznání lépe, a přestože se znovu hrdinové ocitli na vykonstruovaném bojišti, zbyl čas na hlubší pohled do nitra postav a milostný trojúhelník přestal být tak otravně nesnesitelný. Závěr trilogie už si nevystačí s pouhou akcí. Do děje vstupuje i politický boj a celý konflikt eskaluje daleko za hranice samotných Her. Právě politické pozadí, které bylo tak žalostně zanedbáno v prvním díle a trochu více poodhaleno v druhém pokračování, se ve třetí části dostává do popředí. Jak se nabourává moc Kapitolu, ubývá líbivých kostýmů, a tentokrát nás nebude oslňovat parta hezky oblečených a nalíčených lidí. Značná část zásadních událostí se odehrává ve zničeném Districtu 13, jehož obyvatelé žijí pod přísnou vojenskou disciplínou v podzemí.

Hunger Games: Síla vzdoru, část 1. (Foto: Lionsgate)

Hunger Games: Síla vzdoru, část 1. (Foto: Lionsgate)

Hlavními hybateli revolučních snah jsou prezidentka Alma Coin a Plutarch Heavensbee, který v předchozím díle vystupoval coby hlavní tvůrce Her, nyní slouží jako zdařilý „marketér revoluce“a využívá Katniss k podpoře vzbouřenců proti Kapitolu. Jennifer Lawrence se podařilo z Katniss udělat mnohovrstevnou postavu,  přestože v knižní předloze působí především jako klackovitý spratek, který neustále řeší své milostné dilema a navíc se u toho tváří až směšně maskulinně. Rozpor mezi knižní a filmovou prezentací hrdiny bývá celkem častý a hrdina ve filmu působí povětšinou ctnostněji než jeho knižní předobraz, nicméně u Katniss je tento rozpor markantní natolik, že čím víc si oblíbíte filmovou postavu, tím více vás irituje postava knižní.
Kolem Katniss se přirozeně točí veškeré dění spojené s revolucí, nicméně přísný režim se týká i jí a v prostředí 13. Districtu působí téměř jako jakýkoli jiný „řadový občan“. A pokud má nějak zvláštní postavení, pak jen takové, že naplňuje představy a živí hnutí odporu, ale její osobnost a pocity působí jako druhořadé. Plutarch stejně jako prezidentka Coin chtějí pouze vyextrahovat to, co Katniss ztělesňuje a vložit to do propagačních videí, kterými se nabourávají do vysílání Kapitolu. Využívají Katniss v podstatě podobným způsobem, jakým to dělaly samy Hry, které po ní chtěly show pro znuděné obyvatele Kapitolu. Nyní je potřeba udělat představení pro masy a z jiskry zažehnout plamen.

„If we burn, you burn with us!“

Stále zoufalejší Kapitol se chytá jakékoli možnosti zachránit status quo a zarazit sílící odpor, který byl rozpoután po událostech, které se odehrály v posledních Hrách, v nichž se společně měli utkat splátci z řad vítězů. To byla rána, která se dotkla i šťastnějších krajů a vítězové brali tento krok jako zradu Kapitolu. Stoupající brutalita a neustále potlačování už tak minimální svobody má za následek mnohem větší chuť vzbouřit se a svrhnout stávající vládu. Větší důraz je kladen i na vedlejší postavy. Zejména Finnick Odair, vítěz ze 4. Districtu, Gale a Effie Trinket dostávají více prostoru. Effie a Finnick poukazují na prázdno, které se skrývalo za pozlátkem Kapitolu a odhalují povrchnost a krutost hlavního města, které se úspěšně maskovalo za extravagantní líčení či opulentní hostiny. Vzpomeňte si na scénu ze druhého dílu, ve kterém si obyvatelé Kapitolu vyvolávají zvracení, aby mohli  na hostině ochutnat všechny lahůdky. Tak trochu vám to připomene situaci ve Francii těsně před revolucí v roce 1789, kdy se královská rodina a šlechta velkoryse oddávala radostem života, zatímco „lůza“ hladověla a musela odvádět vysoké daně.

Hunger Games: Síla vzdoru, část 1. (Foto: Lionsgate)

Hunger Games: Síla vzdoru, část 1. (Foto: Lionsgate)

Podobný přetlak zažívají postupně všichni obyvatelé Kapitolu a potíže už se začínají týkat i privilegovaných. Konečně se tak podíváme trochu blíže do celého konfliktu, přestože zůstane spousta otázek nezodpovězených. Jelikož Suzanne Collins vypráví příběhy v ich-formě, takže jediným vypravěčem je Katniss, jsou poněkud omezené „výlety“ do historie celého Panemu. Velmi málo se toho dozvíme o prvotním konfliktu, který vůbec utvořil Panem. Ani tvůrcům filmu nepřišlo příliš důležité prozradit něco bližšího ohledně formování Panemu či samotném vzniku Her, přestože se jim rozdělením posledního dílu naskytl relativně velký vyprávěcí prostor.

Celou sérii Hunger Games drží pohromadě především výborný casting, zejména Jennifer Lawrence je skutečně schopná vytvořit z Katniss uvěřitelnou hrdinku, se kterou si lze užít i takové scény, ve kterých se zdánlivě nic neděje.
Rozdělování jedné knihy do dvou či více částí zdá se být celkem úspěšná produkční strategie. Povinnost uvědomělého diváka je pak jasná; co nejvíce hanit rozdělení a k tomu zdůrazňovat chamtivost a nenasytnost Hollywoodu. Nebo můžete jít proti proudu a film si užít, protože i přes jeho možná zbytečné rozdělení se tvůrcům podařilo udělat z Hunger Games velmi slušnou filmovou sérii, což je vzhledem k nevalné kvalitě knih velký úspěch. Skuhrat nad tím, že se ve filmu „nic neděje“ je pak přinejmenším velmi úsměvné, jelikož mnoho zcela odfláknutých pasáží v knize je ve filmu převedeno do vizuálně velmi povedené podívané, které rozhodně nechybí akce a napětí.

P.S. Filmy se skutečně ve většině případů točí pro peníze. Se s tím smiř.

Nicneříkající procentuální hodnocení: 80 %

Hunger Games: Síla vzdoru, část 1. /
The Hunger Games: Mockingjay – Part 1

Česká premiéra: 20. listopadu 2014
Česká distribuce: Forum Film CZ
Režie: Franciss Lawrence
Scénář: Danny Strong, Peter Craig
(Podle knižní předlohy Suzanne Collins)
Hrají: Jennifer Lawrence, Liam Hemsworth, Josh Hutcherson, Elizabeth Banks,
Woody Harrelson, Donald Sutherland, Natalie Dormer, Julianne Moore, Philip Seymor Hoffman

 

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho dále a přihlaste se k odběru novinek emailem, sledujte Filmaniak.cz na Facebooku a Twitteru

About Iveta Hajlichová

Bio: *1991, Praha - studentka Katedry filmových studií na FF UK - filmový nadšenec/vášnivá čtenářka