Imaginární lásky – manýra s citlivou duší



Xavier Dolan je pozoruhodný úkaz kanadského filmu. Teprve dvaadvacetiletý herec, režisér a scénárista si získal diváky již svým debutem, který představil v roce 2009. Film Zabil jsem svou matku je něco jako osobní zpověď dospívajícího chlapce, jenž hledá svou identitu v konfrontaci se svou matkou, jíž opovrhuje a zamlčuje tak, že o ní mluví jako o mrtvé.
Svůj debut přivezl i do Cannes, odtud si odnesl ocenění v sekci Quinzaine des réalisateurs. Dolan v něm částečně ztvárnil sám sebe, a třeba je to jeho cesta jak světu sdělit svou odlišnost.
V roce 2010 opět přivezl do Cannes film, který napsal, zrežíroval a zahrál si hlavní roli. Imaginární lásky se shledaly s další vlnou nadšení. A pronikly i do běžné distribuce. I čeští distributoři si všimli, že Xavier Dolan točí zajímavé snímky, které mají co říct. Distribuce se ujal Aerofilms a zprostředkoval tak setkání s tímto filmem i českým divákům. (V rámci přehlídky Pražské filmové léto můžete zajít na Imaginární lásky do pražského Aera; za třicet kaček.)

Laskavá manýra

Stejně jako ve svém debutu Zabil jsem svou matku i tady se Dolan drží spíše minimalistických prostředků. Příznačná je jeho vysoká míra stylizace. Drží se bezesporu francouzské nové vlny, ale není možné, že ho inspirovaly i snímky Pedra Almodóvara? (Mimochodem také homosexuála.)
Že je to manýra a Dolanova exhibice se ozývá ze všech stran. Je to manýra se vším, co k ní patří. Pokud tento způsob vyjádření funguje, není důvod se manýry obávat.  Mládí samo je manýristické. Všichni si zkoušíme nové pozice. Hledáme, jací jsme, nebo kým bychom chtěli být.
Minimum postav, detailní záběry, účelová hudba. Všechny tyto faktory dávají Imaginárním láskám jedinečný nádech. Na někoho může právě tato stylizace působit poněkud samolibě. A není pochyb, že se Dolan ve svém umění tak trochu vyžívá. A že možná zkouší, co si všechno může dovolit.
Narativní složka filmu je téměř nijaká. Dva kamarádi – Marie a Francis, potkají Nicholase, který vstoupí do jejichž životů víc, než si zpočátku uvědomují. Ale již od prvního setkání se Nicholasovi neúměrně přizpůsobují. Nicholas jim za to téměř nic nevěnuje. To je přeci krásný příklad toho, že náklonnost se automaticky neopětuje.

Retro a Deanovská vlna

Film Imaginární lásky je povrchní. Starší ročníky jistě při čtení anotace pokrčí skepticky svými zestárlými ramínky a řeknou si: „Co takový mladý holobrádek může vědět o lásce.“ Překvapivě pro ony staré kmety, ví toho dost. Poznat lásku můžete v každém věku. Není třeba dělat rozdíl mezi tím, když pětileté dítě miluje svou hračku a láskou mezi dvěma lidmi. Ten cit je vždycky stejný, pokud je upřímný.

Zkoumat vliv třetího mezi dvěma lidmi, kteří se dobře znají je námět jak z řecké tragédie. Jak příznačné, že onen třetí naruší pevnou strukturu vztahu a strhává na sebe veškerou pozornost, aniž by projevil sebemenší zájem nebo snahu.
Francis (Xavier Dolan) je naprosto odlišný od postavy Huberta ze Zabil jsem svou matku. I když obě postavy v sobě mají určitý druh nejistoty. Marie (Monia Chorki) je mladá intelektuálka libující si ve stylu retro. Obléká se do prazvláštních svetříků a podivně střižených šatů. Tak zoufale se snaží být jiná, stále se kontroluje.  Naprostý kontrast k Nicholasovi, který je převážně spontánní, nedbale elegantní a „svěží“, proti její upnutosti.

Francis je ukázka pohledného mladíka, který nosí vlasy vyčesané do stylové vlny Jamese Deana, filmového idola padesátých let. Jeho vnější klid je v rozporu s jeho nestálým vnitřním rozpoložením.

Niterná sonda

A přesně v tom je hlavní síla Imaginárních lásek. Nesoustředí se na příběh. Neobsahuje žádné dramatické zvraty, přesto se na plátně odehrává šílená bouře. Jen není tak nápadná. Je ale vidět skrz prostředky, jenž Dolan ve svém druhém filmu používá. Detailní záběry, zpomalené sekvence. Hodně intimní kamera snímá hlavní postavy téměř neustále velice zblízka. Téměř je pronásleduje. To nám umožňuje prožít s nimi jejich „příběh“.
Mladická svěžest filmu nemusí nadchnout všechny, ale právě to je jeho velký přínos. Xavier Dolan si užívá své mládí. Přestože jeho hrdinové trpí (s výjimkou Nicholase) on se neuvěřitelně baví.
Slovo „imaginární“ je v Dolanově snímku klíčové a vůbec ne náhodné nebo samoúčelné. Přestože Nicholas nedává žádnou naději ani Francisovi ani Marii, oba s ním prožívají milostný vztah. Jen si oba stvořili jeho obraz. Ani jeden totiž nikdy s Nicholasem nic fyzického neprožije.

[nggallery id=36]

Láska má totiž nejen mnoho podob a způsobu vyjádření, ale také u ní lze najít vícero rovin. Ta imaginární je ještě horší než neopětovaná.
Iluze vztahu, který Marie a Francis s Nicholasem prožívají se mnohem výrazněji projeví v pozdější deziluzi. Pro oba představuje Nicholas něco nedostižného, a přeci je jim tak na dosah.
Oba (Marie i Francis) prožívají stále i jiné milostné vztahy. Jejich představy jsou ale fatálně narušeny právě existencí Nicholase.  Najednou se již nemohou ponořit do svých obvyklých milostných dobrodružství, protože všechno, co by mohli zažít s Nicholasem se vedle toho jeví jako vyčichlé a nudné.

Síla sebeklamu

Sebeklam je stejně jako lež v životě lidí nesmírně důležitý. Sebeklam je specifický v tom, že nám může být v určitých chvílích velice nápomocný, v jiných nás naopak může naprosto zničit.
Ničivý sebeklam prožívá i Marie a Francis.  Xavier Dolan napsal scénář, ve kterém svou postavu ničí.
Zajímavá paralela mezi filmem samotným a divadelní hrou, na kterou jde Marie s Nicholasem. Podle ní byla hra povrchní, a svou nesrozumitelností vlastně jen maskuje existenciální prázdnotu. Imaginární lásky jsou také povrchní. Mládí totiž bývá povrchní. A Xavier Dolan si je tohoto faktu velice dobře vědom a drží se ho po celý film. I jeho předchozí snímek Zabil jsem svou matku byl povrchní. Ale neztrácel se a držel se svého vyjadřování až do konce. Imaginární lásky nabízí to samé. Lesklé povrchní obrazy, žádné pevné vztahy.

Imaginární lásky jsou vtipné i když vypráví o ztrátě iluzí. Strhávají si z očí růžové brýle, ale zůstávají silné. Je to přestylizované dílko sotva dospělého chlapce, ale je poutavé, citlivé a svěží. Nemusíte ho mít rádi, ale určitě ho pochopíte.

 

Imaginární lásky / Les Amours imaginaires 2010

Režie: Xavier Dolan
Hrají: Xavier Dolan, Monia Chorki, Niels Schneider

Foto: imdb.com

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho dále a přihlaste se k odběru novinek emailem, sledujte Filmaniak.cz na Facebooku a Twitteru

About Iveta Hajlichová

Bio: *1991, Praha - studentka Katedry filmových studií na FF UK - filmový nadšenec/vášnivá čtenářka