RECENZE: Harry Potter dočaroval a důstojně zakončil celou ságu



Do kin přišel závěrečný díl nejvýdělečnější a nejúspěšnější filmové série. Zároveň se tím uzavřela jedna etapa v životě první generace čtenářů, kteří, stejně jako jejich hrdinové, společně s tímto příběhem vyrůstali. O kvalitě knižní předlohy J. K. Rowlingové nelze pochybovat. Ty příběhy mají všechno. Nutí lidi, aby o nich přemýšleli. Dávají inspiraci milionům lidem, kteří sami dotvářejí tento bohatý svět, který J. K. Rowlingová v sedmi knihách popsala. 
Nejde jen o hlavní postavu Harryho Pottera a o jeho přátele. V knihách se skrývá mnohem více příběhů. Je přirozené, že do filmu se tyto linky nemohou vtěsnat.

Z období zmatků k vyzrálosti

Závěrečný díl, který byl rozdělen do dvou částí, je důstojným zakončením tohoto deset let (na plátně) trvajícího fenoménu.  Fanouškům knižní předlohy mnohdy přinesl značná zklamání. Nejčastějším důvodem byly škrty a přidávané scény, které na tváře mnoha diváků přinesly spíše rozpačitý úšklebek než zamýšlený výbuch smíchu.
Filmy se vyvíjely přesně tak, jak se to dělo jeho hrdinům. Měli jsme tu dětské dobrodružství, nejisté období dospívání, a konečně i vyzrálost, na kterou jsme na plátně čekali od třetího dílu (Vězeň z Azkabanu), kterého se mistrně chopil mexický režisér Alfonso Cuarón.

Ale právě Cuarónova režie bývá mnohými fanoušky pokládána za „nejhorší“. Alfonso totiž do filmu vnesl mnohem více svých vizí než Chris Columbus, který režíroval první dva díly. Chris Columbus vytvořil pěknou rodinou podívanou, ale bez větší invence. Jeho zpracování prvních dvou knih byl spíše doslovný přepis knih na plátno než působivá adaptace.
A právě v tom si mnozí protiřečí. Na jednu stranu chtějí filmovou adaptaci, na straně druhé se ale při jakékoli změně rozčilují. Adaptace ale není doslovný přepis.

S čtvrtým dílem přišla opět výměna na režisérském křesílku. Mike Newell byl opět zavedeným režisérem, který měl na svém kontě již řadu úspěšných snímků. Ze čtvrtého pokračování Harryho Pottera vytvořil velice slušnou podívanou, která obsahovala minimum škrtů, a fanoušci tak dostali přesně to, co očekávali. Navíc čtvrtý díl je z celé ságy klíčový tím, že se v něm konečně setkáváme se skutečným Voldemortem. Ralph Fiennes je coby nejmocnější černokněžník všech dob velice přesvědčivý. Nicméně ozývaly se výhradu k jeho upravenému vzhledu. Věřte nebo ne, v knize je Voldemort popsán ještě odporněji. Tvůrci usoudili, že vytvořit ho přesně tak, jak ho popsala Rowlingová by možná na plátně mohlo působit poněkud teatrálně.

Závěrečná konfrontace Harryho a Voldemorta je přesně to, na co jsme čekali od vydání posledního dílu s podtitulem Relikvie smrti v roce 2007. (Česky vyšel o rok později.) Představovali jsme si, jak se tvůrci vypořádají s posledním dílem, který je zároveň nejemotivnějším z celé této série.
David Yates svým Fénixovým řádem fanoušky příliš nepřesvědčil.  Z nejdelší knihy vznikl nejkratší film, mnoho (pro čtenáře knih) klíčových momentů bylo nahrazeno zbytečným pubertálním pištěním a film se zvedl až v posledních minutách. Tedy se závěrečnou bitvou na Ministerstvu, která přinesla vizuálně perfektní podívanou. (Navíc pro milovníky dabingu i ve 3D.)
Yates byl do té doby režisérem výhradně televizních minisérií. A i když měl k sobě vynikající štáb, nepodařilo se mu na první pokus vytvořit vyzrálý snímek bez patosu. Svůj podíl „viny“ na tom ale nese i scénárista Michael Goldenberg, který zde nahradil zavedeného Steva Clovese.
V šestém díle (Princ dvojí krve) se do role scénáristy opět vrátil Steve Cloves, a David Yates se mohl pustit do dalšího dílu. Princ dvojí krve je zásadní, díky němu zjišťujeme příčinu Voldemortovy neporazitelnosti a dozvíme se něco málo z jeho minulosti. Film byl opět okleštěn o řadu zajímavých scén, které byly nahrazeny pubertálním jucháním. K dospívání sice tyto vztahy patří, nicméně v knize jim je věnována pozornost pouze okrajově. Film si zvolil jinou cestu. Ani smrt Brumbála neměla takový emocionální náboj, jaký bychom od ní očekávaly.

[nggallery id=25]

David Yates definitivně našel svůj styl až se sedmým respektive osmým pokračováním. Rozdělení filmu prospělo. První část Relikvií smrti byla více vyprávěcí (neznalci předlohy tomu říkají rozvleklost), nebylo v ní tolik dramatických momentů, jako v posledním dílu. Nicméně rozhodně to nebyl díl, který by nudil. Měl vynikající tempo a dostalo se do něj téměř vše, co bylo v knize. S minimem úprav.
Příběhu Tři bratří se podařilo vtisknout animovanou podobu opravdu vydařeným způsobem. Na to si nemohl nikdo stěžovat.

Předposlední díl (tedy první část Relikvií) sice postrádal velkou konfrontaci Harryho s Voldemortem, tudíž to byl první film, který byl natočen podle trochu jiného schématu, než předchozí části. V žádném případě ale první část nepostrádá akci. A nechybí ani emočně silné momenty. (Viz pohřeb Dobbyho)
S první částí napjatě rostlo naše očekávání na závěrečnou bitvu. A konečně jsme se dočkali. A je to ještě lepší, než v co jsme doufali.

Akční jízda plná mrtvol

Slibovaná akce, která nám byla představována přes akční plakáty, televizní klipy, trailery a featuretty se nakonec opravdu dostavila. Na půlnoční premiéru vyrazilo opět obrovské množství fanoušků. A atmosféra v sále byla jako vždy výborná. Dalo by se říct, že poslední Potter je ještě epičtější než jsme doufali.
A navíc má rozhodně nejlepší scénář z celé série. Konečně hlášky, které měly být vtipné opravdu vyvolaly nadšený smích. Najednou fungují i milostné momenty. Jakoby z Pottera vyprchal všechen ten nános patosu, který bohužel předchozí díly vždy provázel (s výjimkou prvních Relikvií).

Tíživá atmosféra, kterou se konečně podařilo vybudovat, udržuje diváka stále v napětí a horlivém očekávání po dalším záběru. Vidět je  rovněž  obrovský skok u představitelů tří hlavních postav. Daniel Radcliffe, Emma Watson i Ruprt Grint se dostali na další level ve svém hereckém projevu. Najednou působí mnohem dospěleji a sebejistěji. To samé platí i o dalších představitelích „dětských“ rolí. Matthew Lewis má konečně coby Neville Longbottom možnost ukázat svou sílu a kuráž. Je to právě on, kdo vede v despoticky organizovaných Bradavicích studentské hnutí odporu.

Film dostal rating PG-13, což znamená, že je film vhodný od třinácti let za doprovodu rodičů. U nás je snímek volně přístupný všem. (I když se formálně píše, že je od 12 let.) Stále je prezentován jako neškodná rodinná podívaná, na kterou lze vyrazit s vaší žvatlající ratolestí.
O čemž svědčí i počet kopií s dabingem. V Praze se dá zajít pouze do jednoho kina na originální zvuk. Nazvěte mě jak chcete, ale tohle je prostě barbarství.

Aby nebyl výsledný rating ještě vyšší, jsou téměř všechny vraždy oblíbených postav vykonané jaksi „mimo záběr.“ Ale i pohled na mrtvá těla vyvolá požadované emoce a slzám se lze ubránit jen ztěžka.

[nggallery id=26]

Pravá tvář Severuse Snapea

Severus Snape byl doposud ve filmech dávkován spíše po malých částech, většinou ale patřily právě jeho scény k těm nejlepším. To je bezpochyby zásluha vynikajícího Alana Rickmana, jenž dokázal ztvárnit Snapea přesně tak, jak si ho většina čtenářů představovala. Jeho neuvěřitelná práce s hlasem a mimikou vytvořila jednu z nejoblíbenějších postav vůbec.
Právě na jeho příběh jsme se těšili nejvíce. Až se konečně i na velkém plátně odhalí skutečná povaha tohoto statečného muže.

Z výsledku jsme nadšeni. Daniel Radcliffe prozradil, že by si Alan Rickman za svůj výkon zasloužil nominaci na Oscara. S tím nezle nesouhlasit. Právě tato část patří k nejsilnějším v celém závěrečném díle.
Výjevy z jeho minulosti mohly být klidně roztaženy do větší délky. Ale právě tato sekvence dynamicky sestříhaných scén patří mezi to nejlepší, co ve snímku vidíme.

Je dobře, že David Yates nezapomíná, přes všechny ty vizuálně náročné a trikové pasáže, na prostou podstatu toho všeho. Ve svém vyprávění se (tak jako kniha) snaží poukázat především na niterné pochody postav. Rozpracovává složitou psychologii, nespoléhá se pouze na líbivé třaskání a laciné efekty.
A právě díky tomu je poslední filmový Harry Potter zřejmě nejlepším dílem série.

Hledání viteálů a závěrečná bitva

Hlavní zápletka pokračuje již z první části. Jde především o to včas najít všechny viteály (tj. předměty, do kterých Voldemort ukryl část své duše, aby si tak zajistil nepřemožitelnost a věčný život) a skoncovat s Voldemortem jednou pro vždy.
Hledání ale provází nepříjemné peripetie, kterými musí Harry se svými přáteli projít. Hned úvodní scéna s Gringottovy banky nabídne pořádnou dávku akce, ale i mistrného herectví Heleny Bonham Carter. Ta se nejistě pohybuje na svých vysokých botách a tváří se provinile, jelikož není úplně ve své kůži.

Přestože se do filmu nedostalo všechno, co bychom si my, nadšenci knižní předlohy přáli, bude se kritika opět  valit právě na zbytečné množství informací. Jednoduššímu divákovi prostě stačí nasadit si 3D brýle a sledovat akční jízdu.

Už z traileru nám bylo jasné, že závěrečný souboj mezi Harrym a Voldemortem bude oproti knize mírně pozměněn. Trochu se těchto změn báli. Naštěstí se ukázalo, že zcela zbytečně. Závěrečný souboj, odehrávající se téměř beze slov a bez řvavých, dramatických tónů (jinak skvělé hudby) patří k dalším klenotům snímku, při kterém jsme doslova přimrazeni k sedačce.
Souboj je sice zpočátku poněkud nevyrovnaný, ale  jak mizí viteály, vytrácí se i Voldemortova síla. Ralph Fiennes  je jakoVoldemort prostě dokonalý. Na tom beznosém obličeji dokáže vyjádřit širokou škálu negativních emocí. Což je většinou vztek a nenávist. Poprvé se ale na jeho tváří objevuje i strach. A to s takovou silou, že nás z toho mírně mrazí.

Na konec trocha trapnosti? Kdeže…

Pro závěrečný epilog se zvažovala i varianta použít zcela jiné herce, nakonec se však usoudilo, že bude lepší současné herce trochu „postaršit“ pomocí digitální techniky. Epilog sice vyvolal mezi diváky smích, ale nebyl to smích škodolibý a trapný.
Tím epilogem se tak trochu vracíme na začátek. A zároveň je to příslib, že i nová generace čtenářů se bude u knih (a filmů) i nadále skvěle bavit a přinese jim stejné zážitky jako těm, kteří s těmito příběhy vyrostli.

Poslední filmový Harry Potter je důstojným zakončením této celosvětově neuvěřitelně úspěšné ságy, která má své oddané fanoušky, ale i krajní odpůrce.
Závěr se nemohl povést lépe. David Yates přes škobrtavé začátky dospěl, stejně jako naši hrdinové. A podařilo se mu stvořit opravdový skvost mezi „potterovskými“  filmy. Vytvořil dokonalou harmonii mezi napětím a vtipem (viz především Ronova scéna v Komnatě nejvyšší potřeby), a konečně našel i správnou polohu romantiky, která poprvé dokonale zapadá do celkové atmosféry.

Můžete si hledat chyby, jak dlouho chcete. Kvalitu snímku to ale rozhodně neshodí.

 

 

Harry Potter a Relikvie smrti, část 2 /
Harry Potter and the Deathly Hallows, part 2 2011

Režie: David Yates
Scénář: Steve Kloves, J. K. Rowling
Hrají: Daniel Radcliffe, Emma Watson, Rupert Grint, Alan Rickman,
Michale Gambon, Helen B. Carter, Julie Walters, Maggie Smith

Foto: warnerbros.com

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho dále a přihlaste se k odběru novinek emailem, sledujte Filmaniak.cz na Facebooku a Twitteru

About Iveta Hajlichová

Bio: *1991, Praha - studentka Katedry filmových studií na FF UK - filmový nadšenec/vášnivá čtenářka