RECENZE: Hanna – dospívání a hledání identity skrz hodně mrtvol



Do Joea Wrighta jsou vkládány naděje od jeho brilantní adaptace románu britského spisovatele Iana McEwana Pokání. Vynikající soundtrack k Pokání, který vyšel z tvorby italského skladatele Dario Mrianelliho (který stvořil hudbu i k dřívějšímu Wrightovu snímku Pýcha a předsudek – taktéž adaptace slavné literární předlohy). Hudba si získala i Americkou akademii a byl jí v roce 2007 udělen Oscar. 
Nominaci za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli získala mladičká Saoirse Ronan. A právě tato křehká blondýnka hraje ve Wrightově novém filmu Hanna superzabijáka.

Staropanenská agentka vs. Hanna

 Hanna je akční spektákl se vším všudy. I se scenáristickými dírami, bohužel. Ptát se, proč Hanna bez mrknutí oka vyřídí vycvičené agenty, ale skolit párek skinů jí dá mnohem větší potíže, zřejmě nemá vůbec smysl. Velký otazník se také vznáší nad postavou její Nemesis agentkou Marissou Weigler v podání Cate Blanchett. Cate je vynikající herečka, ale vidět ji krátce po sobě téměř v identických rolích je trochu nuda.
V roce 2008 si zahrál v pokračování slavné série o Indianu Jonesovi sovětskou agentku. A v Hanně hraje americkou agentu. Avšak s tím stejným účesem (až na to, že Irina byla černovlasá) a stejně přísným, poloprázdným výrazem.  Tyto role vyprahlých starých panen Cate prostě nesedí. Ne že by je neuměla zahrát, jen do nich nemá co vložit. A to je s jejím hereckým rozsahem jednoduše škoda.

Joe Wright vsadil na energickou hudbu od skupiny The Chemical Brothers a dobře udělal. Právě hudba je v Hanně velké plus. Výborně koresponduje s příběhem.
Vizuálně je snímek dobře řešený. Kamery se zhostil německý kameraman Alwin H. Kuchler a v pár vyloženě vizuálně šťavnatých momentech se mu podařilo skvěle vyjádřit Hannin zmatek a nejistotu. Přestože je navenek velice silná.  Nedá se přesně říct, zda-li to byl Wrightův záměr, ale jedna scéna nemůže nepřipomenout Kubrickův Mechanický pomeranč. Taková oslava násilí. A ještě si do toho s gustem píská.

Hereckým výkone převyšuje Saoirse Ronan dalece všechny své kolegy ve filmu. Dokonce i Cate Blanchett vedle Hanny vypadá vyčichle a nezajímavě. A rozhodně více divně než samotná Hanna. Viz její zvláštní rituál s čištěním zubů.
Saoirse je neuvěřitelně talentovaná. Což dokázala již v Pokání (a nesvědčí o tom jen ta oscarová nominace), ale také nedávno v novém filmu Petera Weira Útěk ze Sibiře. 
Pro Saoirse to byla již druhá spolupráce s Wrightem. Posunul její herecký projev zase o něco dál a ukázal zcela novou, vyspělejší polohu jejího hraní.

Těžká chvíle dospívání a hledání identity

Hanna je v podstatě sirotek. Opuštěná, ale ne nemilovaná. Sociálně trochu zanedbaná, ale rozhodně ne nevzdělaná. Plynně hovoří několika světovými jazyky, jako je italština, němčina, arabština, japonština. Díky svému otci, bývalému agentovi Erikovi je teoreticky připravená na život ve společnosti, a prakticky je připravená na likvidaci svého úhlavního nepřítele. Aniž by přesně věděla, proč se do této bitvy vlastně pouští.

Většina z nás se v období puberty trochu vzbouří a pak se zase uklidní. Hannina cesta k sebepoznání a sebeurčení je mnohem komplikovanější. Byla vybrána (nevědomě) do tajného pokusu na lidských embryích, z nichž měl být „vyšlechtěn“ zcela nový druh supervojáků. A z Hanny se jeden takový skutečně stal. Zčásti díky její modifikované DNA a z větší části pečlivým výcvikem, jenž jí věnoval její milující otec. Ten Hannu neúnavně ve dne i v noci připravoval na boj se nepřítelem. Jen Hanně neřekl celou pravdu.

Eric Bana coby Eric Heller, tajný agent CIA, je vpravdě trochu nijaký. Jeho role není zanedbatelná, ale jako by do ní nevložil příliš mnoho. Možná se budete snažit mít snímek Hanna rádi, ale spíše se vám to i přes obrovské úsilí, které do toho snažení vložíte, nepodaří.

Hanna je velice netradiční. Mnozí se o ní vyjadřují jako „o artovém akčním béčku“. Lidé mají různé názory. Hanna je především o složitém lidském vývoji. O hledání smyslu ve všem, co člověk dělá. O přátelství, naději. Mnohem více o těchto světlých stránkách života, než o pomstě, smrti, nenávisti. Hanna se snaží vyprávět o klíčových životních zlomech vskutku zvláštním způsobem. Přes haldu mrtvol. Ale přesto citlivě.
Není to film, nad kterým byste se zhnusením šklebili. Filmařsky je to velice dobře zvládnutý kousek. A zajímavý nápad zpracovaný úchvatným způsobem. Jen nebýt těch nejasností a logických nesmyslů.

[nggallery id=5]

Pravá síla přátelství

Film je prakticky rozdělen do tří dílčích celků. Které se snaží kooperovat společně, ale přeci jen každá část si žije vlastním životem. Jako by se s každou částí měnila i dynamika vyprávění i samotná akce. Úvod je jednoznačně nejlepší část filmu. Minimum dialogů, intimní kamera snímající především Hannu, která je schopná i jen pouhou mimikou vyjádřit, co se uvnitř ní děje. Sledujeme vlastně jakýsi zrod ultimátního zabijáka.
Trochu nás rozesmutní, že značná část druhé části je k dispozici v traileru. A proto se převážná část napětí, které v těchto scénách má dozajista gradovat, spíše ztrácí.

Postupně jsou odkrývány fakta z minulosti, ale tyto retrospektivní záběry příliš nefungují. Bohatě by stačilo pouze verbálně sdělit, jak to tenkrát bylo.
Příběhu mnohem více svědčí přelom z akčního spektáklu v dobrodružnou road-movie. Hanna po likvidaci pár vyškolených agentů putuje marockou pouští a setkává se svou budoucí přítelkyní Sophií. Spolu s její rodinou (a na chvíli i její rodinou) směřuje nejprve do Španělska, pak Francie a nakonec se dostává i do Německa, kam její cesta směřuje.

Právě její setkání se Sophií ukazuje, jaká je přátelství nedocenitelná komodita. Hanna prostě všechno spatřuje v trochu jiném světle. Proto není divu, že je snímek rozpačitě přijímám mezi diváky. Zahraniční kritika si Hanny cení vysoce nad průměrem.
Hanna dorazila do českých kin se zpožděním čtyř (!) měsíců. Proto se nedá očekávat příliš valná návštěvnost. Opravdu nechápu české distributory. Lidé prostě nebudou za film platit téměř dvě stovky, když se na něj mohou doma podívat zadarmo.
Návštěvností statistiky zatím nejsou. Uvidíme po víkendu, jak si Hanna v české (konzervativní) kotlině povede.

Tak zase jen ta stylizace…

Hanna má co říct každému. Pokud jste ochotni přijmout jiný způsob vyprávění. Které zahrnuje značné násilí a hromady mrtvých těl.
Další velké plus pro Hannu je prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Jsme skutečně v mrazivých finských lesích. Opravdu putujeme marockou pouští a nakonec se dostáváme i do velice nepěkného Berlína. Paneláková výstavba spíše odkazuje na socialistickou minulost západního Berlína, a lesk tomuto německému městu nedodávají ani podivné existence, které se toulají ulicemi.
Přesně taková syrovost a nenaleštěnost Hanně svědčí. I rodinka, kterou Hanna potká jezdí docela obyčejným karavanem. Nikdo nás netahá po luxusních hotelích. Tomu bychom prostě nevěřili.

Přesto ale Hanně nevěříme spoustu věcí. A nejsou to vždy jen malé neškodné detaily. Hanna má prostě mnohem víc otazníků, než dokáže divák snést. Ovšem nejsou to otazníky hravé, které nutí konzumenta k přemýšlení. U Hanny je výraznější zapojování mozku a zamýšlení se nad vývojem příběhu spíše na obtíž než ku prospěchu.
Vezmeme-li Hannu jako stylovou podívanou se zajímavou (leč bohužel ne příliš propracovanou) dějovou linkou, hypnotickou hudbou od The Chemical Brothers, v jistých částech úchvatnou kamerou a vynikající Saoirse Ronan v hlavní roli, vyjde nám z toho příjemný akční snímek. Bohužel nic víc. Žádný přesah, žádná vize. Škoda.

Hanna 2011

Režie: Joe Wright
Hrají: Saoirse Ronan, Cate Blanchett, Eric Bana,
Jessica Barden, Tom Hollander

Foto: focusfeatures.com

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho dále a přihlaste se k odběru novinek emailem, sledujte Filmaniak.cz na Facebooku a Twitteru

About Iveta Hajlichová

Bio: *1991, Praha - studentka Katedry filmových studií na FF UK - filmový nadšenec/vášnivá čtenářka