RECENZE: Cigán – lítost nad jejich „údělem“ vyvolat nelze



Slovnesko-český film Martina Šulíka Cigán byl nejprve představen na filmovém festivalu v Karlových Varech. Tam zaujal. Získal  dvě nestatutární ocenění a zvláštní cenu si odnesl představitel hlavní role (do té doby neherec) Ján Mižigár. Dokonce si vysloužil nadšený potlesk od návštěvníků festivalu. Ale znáte to. Festivaly. To je především hodně nadšení, euforie z toho, že jste chvíli mimo domov a také množství alkoholu.
To se pak snadno vstoje tleská čemukoli.

Spor o Českou televizi i kvůli Cigánovi?

Ne že by byl snímek Cigán špatný. Rozhodně je skvěle natočen. Jen není zcela jasné, co si z něj divák má odnést. Pokud by ukazoval pouze syrovou realitu života v romské osadě ve východním Slovensku, klidně bychom mohly postrádat několik scén a sekvencí, které tuto autenticitu narušují.
Režisér filmu Martin Šulík není žádný nováček. Ale práce převážně s neherci je pro něj v Cigánovi novou zkušeností. Paradoxně to ale nejsou jejich výkony, které by vzbuzovaly rozpaky a nutily nás pozvednout obočí.

Pozvednuté obočí a nevěřícný údiv vzbudil u několika politiků fakt, že na výrobu Cigána přispěla Česká televize. K tomu lze říct snad jen to, že Česká televize již podpořila mnohem horší filmy. I když byly „ryze“ české.  Ale dobrá zpráva pro všechny, kterým se nechce platit na Cigána lístek do kina. Tou podporou je jasné, že se ho dříve či později dočkáme i v televizi. (Pokud tedy ještě někdo televizi sleduje.)
A ono čecháčkovské oradostnění: „Tak vidíš, mámo. Nemusíme za to platit. Je to v telce,“  je také mylné. Máma totiž dobře ví, že se platí koncesionářské poplatky.

Poslanec Vítězslav Jandák se nemístně rozčílil na stránkách parlamentnilisty.cz. Ukázal ale pouze (a to ne poprvé) své ignoranství a zabedněnost. Odsoudil i projekt Václava Havla Odcházení, a to pouze kvůli tomu, že film nepochopil a podle toho soudí, že ho nepochopil (kromě pár vyvolených inteligentů) prostě nikdo.
Já mám ale svědomí čisté, já jsem pana Jandáka (mimochodem bývalého herce)  nevolila.

Zlí gadžové a hodní Romové

Co se Martinovi Šulíkovi povedlo je pohled, jakým ukazuje svět Romů. Prostě, syrově a bez příkras. Snaží se, aby byl jeho pohled nestranný a pravdivý. Ale bohužel to (kvůli scénáři) občas hodně skřípe. Na scénáři spolupracoval Martin Šulík s Markem Lescákem. Lescák je zkušený scénárista. Odnesl si Českého lva za snímek Záhrada z roku 1995.

Jenže ona syrovost je doplněna velkou dávnou patosu. A v jistých momentech film zcela ztrácí svůj náboj. Za to ale může také hudba, která jasně a předvídatelně stále se opakujícími tóny doprovází pořád tytéž scény.
Cigán je natočený zčásti ve slovenštině a zčásti v romštině. S podivem zjišťujeme, kolik slov jsme z toho zatracovaného jazyka přebrali. Hlavní postavou a jakýmsi předmětem „zkoumání“ je patnáctiletý mladík Adam. Přirozeně se mu věnuje nejvíce prostoru, ale jeho postava se příliš nevyvíjí. Stále čekáme, jak se rozhodne naložit se svým životem a jsme poněkud zklamáni z výsledku.

Z Cigána se dozajista dozvíte, že život Romů se prakticky po staletí, co žijí v Evropě nikam nevyvíjí. Že stále více spoléhají na pomoc od druhých. I když navenek jsou příliš hrdí na to, aby jakoukoli pomoc přijali. Že práce jim příliš nevoní a když, tak mají zcela rozdílnou představu o tom, co je to pracovní morálka.
Kšeftovat u nich znamená krást, ale to je snad jasné.
Jestli má snímek vyvolat diskusi nad tím, jak svým životním stylem utlačujeme nebohé Romy, pak nechci ani pomyslet, kam taková diskuse povede.
Je zřejmé, že chtěl snímek Cigán vyvolat alespoň údiv nad tím, jak se žije Romům na Slovensku. Nelze ale údiv srovnávat se soucitem. Lítost nad jejich životem prostě pocítit nemůžete. Každý svého štěstí strůjce (víceméně), tudíž nelze očekávat, že si po zhlédnutí filmu sbalíme batůžky a pojedeme zachraňovat Romy, jako by to byly na břeh vyvržené velryby.

[nggallery id=42]

Pozdrav z nebes aneb mrtvý otec vypráví…

Jakoukoli snahu o autenticitu (tím, že v něm hrají lidé bez hereckého vzdělání a zkušeností, tím, že se snímek odehrává ve skutečném prostředí východního Slovenska) dokonale zabíjí postava mrtvého otce, který pravidelně, za zvuků tesklivých melodií navštěvuje svého nejstaršího syna Adama (Ján Mižígár). A vypráví mu o tom, jak se pokoušel změnit, ale jak ho právě tato snaha zabila.

Romská komunita mezi sebou nezná pojem „krádež“. Všechno patří všem. Stejně tak nezná pojem krádež ve smyslu odcizit něco od bílého narušitele. Jejich ignoranství vůči soukromému vlastnictví je zřejmě ten nejpropastnější rozdíl mezi Romy a jinými kulturami.
Těžko vás ale může udivit, že se policie (byť trochu nepřiměřeným způsobem) snaží z mladíků dostat jejich zálibu v krádežích. Vzpomeňte, co by se asi stalo vám, kdybyste jako děti něco ukradli. Třeba i žvýkačku v obchodě. Takové chování se prostě netoleruje.

Proto vám těch chlapců nemůže být líto. Dokonce ani Adam nepůsobí natolik přesvědčivě, abyste litovali jeho úděl. Mohl by opustit osadu a jít studovat. Ale všichni víme, kam jeho život povede.
Slovo „bohém“ původně znamenalo francouzské označení Romů, kteří do Francie putovali z Čech. Dnes se význam slova posunul. Nikdo si již bohémství nespojuje s životním stylem Romů. Nýbrž v něm vidí určitou svobodu, volnost, umělecký způsob života.

Každý svého štěstí strůjce

Každý člověk by chtěl být absolutně svobodný. Nemuset platit daně. Nedodržovat pravidla nastavená společností. Kam bychom s tímto způsobem života dospěli je zbytečná otázka. Martin Šulík možná chtěl poukázat na otřesnou úroveň života Romů na Slovensku.
Ale ukazuje to špatným způsobem. Tím, že si vybere pubertálního mučedníka, který vlastně trpí proto, že se narodil do takového prostředí, a chce po nás, abychom ho politovali za to, že dostane výprask když nedodržuje pravidla, která my všichni musíme respektovat, v nás nevzbudí lítost nýbrž odpor.

Zvednout se na vlastní nohy, překonat překážky, postarat se sám o sebe, je mnohem těžší, než prodat dceru bohatému Pražákovi, který z ní udělá mladistvou prostitutku. Představitelka Adamovy skryté lásky Julky Martina Kotlárová je pohledné děvče a kdyby chtěla, mohla by svůj život vést naprosto odlišným způsobem. Není vina společnosti, že se musí stát prostitutkou. Takovou vinu já si na sebe vzít nemůžu.

Jistě, Romové by potřebovali pomocnou ruku „zvenčí“. Otázka je, zda-li do ní spíše nekousnou, než aby ji vlídně stiskli. Na takovou otázku Cigán poskytnout odpověď nedokáže.
Snímek tak vyzní spíše naprázdno. Možná měl okleštit rádoby umělecké scény, které filmu nijak neprospívají. Spíše prohlubují onen patos, který z Cigána prýští od první minuty.

 

Cigán 2011

Režie: Martin Šulík
Hrají:  Ján Mižigár, Martina Kotlárová, Miroslav Gulyas,
Attila Mokos

Foto: youtube.com

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho dále a přihlaste se k odběru novinek emailem, sledujte Filmaniak.cz na Facebooku a Twitteru

About Iveta Hajlichová

Bio: *1991, Praha - studentka Katedry filmových studií na FF UK - filmový nadšenec/vášnivá čtenářka