Don Jon (r. Joseph Gordon-Levitt) Foto: Voltage Pictures
Uchopit jedním způsobem snímek Don Jon je poněkud problematické, protože koncept filmu je dost široký a rozehrává daleko víc linií, než kolik jich může zvládnout dovést k nějakému uspokojivému závěru (minimálně pokud patříte mezi diváky lačnící po uzavřených liniích).
Závislost na internetovém pornu, mediální prezentace lidského (ženského) těla, polofunkční vztahy v rodině, nejasná úloha (katolické) církve – to jsou jen některá témata, která ve svém celovečerním scenáristickém a režijním debutu rozehrává talentovaný Joseph Gordon-Levitt. Tématu objektivizace těla se nedávno dotkl třeba Steven Soderbergh ve svém filmu Magic Mike (v českém překladu jako Bez kalhot), v němž se zaměřil na poněkud stranou stojící mužskou tělesnou prezentaci, kterou ztělesnil striptér a tanečník Mike (Channing Tatum).
Joseph Gordon-Levitt postupuje tradičnějším způsobem a zaměřuje se především na ženské tělo a primárně jeho objektivizaci v internetovém pornu. Jon, hlavní postava filmu, není zrovna ztělesněním muže neschopného v sexuální oblasti, takže se jeho neustálé sebeuspokojování nedá bagatelizovat jako prostý nedostatek skutečného styku. Zdroj jeho závislosti musíme hledat hlouběji.
Don Jon (r. Joseph Gordon-Levitt) Foto: Voltage Pictures
Jon (Joseph Gordon-Levitt) se sice setkává a dává dohromady s krásnou mladou Barbarou (Scarlett Johansson), ale jejich vztah je poněkud silně poznamenám falešným očekáváním. Jon má své porno a toho se nevzdá, na druhé straně Barbara lpí na romantických komediích, podle kterých si představuje fungující vztah a především roli muže v něm. Celý rozpor s realitou a faleš jakou servíruje filmový průmysl (ať už jde o filmy pro dospělé nebo romantické komedie převážně cílené na dámské publikum) je zde reflektován s lehkým humorem a objevuje se zde i často slýchaný argument, že romantické filmy jsou na vyšší úrovni proto, že se za ně udělují ceny. Mini „film ve filmu“ s Anne Hathaway a Channingem Tatumem v hlavních rolí typického šablonovitého romantickému bijáku tu slouží jako trefná analogie k donekonečna ohrávaným typickým „pornoscénářům“. Opakování má ve filmu Don Jon významné místo, protože celý Jonův život se děje v zóně zaběhlých míst s typickými pravidly chování a stále dokola stejnými výsledky. Jeho v životě významné věci – byt, auto, dívky, rodina, kostel, přátelé, porno – ve filmu neustále cirkulují v pravidelných obrazech, ve stále stejné stereotypní rovině.
Dokonalá „kravka“ Barbara Sugerman
Scarlett Johansson v roli dokonalé princezny Barbary Sugermanové ztělesňuje typ ženy, který se mužům zdá téměř dokonalý. Alespoň co se tělesné stránky týče je Barbara skutečně okouzlující a „bezchybná“ – stejně jako mediální prezentace žen v reklamách. Jakmile se však Jon s Barbarou dávají dohromady, odhaluje se mezi nimi propast, kterou nejsou schopni překlenout právě kvůli naprostému nepochopení osobnosti toho druhého. Scarlett Johansson už předvedla ve filmech ledacos, nicméně svou rolí Barbary vytvořila naprosto bezchybný obraz vyprázdněné „kravky“, která stojí mimo jakoukoli realitu. Další významnou ženou příběhu je starší a zralejší Esther v podání Julianne Moore, která reprezentuje „reálnou ženu“.
Esther je skutečná osobnost, nejen „zadek a prsa“, ale především její vnitřní stránka je v příběhu akcentována, ta je zde umocněna ne příliš vyzrazeným zázemím a tajemným zdrojem výbuchů pláče. Přestože je hlavní postavou filmu bezpochyby samotný Jon, soustředí se příběh především na různé typy žen v životě muže.
Don Jon (r. Joseph Godron-Levitt) Foto: Voltage Pictures
Vedle Jona koexistují ženy jako matky, sestry, milenky, objekty (v pornu či reklamě) i rádkyně. Příliš velké množství rozehraných témat brání filmu zajít s nimi více do hloubky, takže se do popředí přirozeně dostává především Jonovo vyzrání, které se však zdá takřka nemožné. Romantické lince se podřizují zajímavější témata jako je Jonovo chybějící vzdělání, jeho posedlost kultem těla, které pravidelně posiluje, jeho stoupající agrese, absence uvědomění si vlastních chyb, či třeba role církve v současném světě.
Výrazným plusem filmu je kromě netradičně podaného romantického příběhu především způsob, jakým je natočen. Hlavně dokola se opakující sekvence ztvárňující jádro Jonova života – způsob svádění dívek v klubu, zpověď v místním kostele a odříkání hříchů mezi posilováním bicepsů, frustrující stále stejné rodinné večeře, v nichž chybí normální komunikace, kterou nahradil neustále řvoucí televizor plný fotbalu či reklam na hamburgery (ve kterých samozřejmě nesmí chybět žena-objekt).
Do tohoto mdlého stereotypu, v němž Jon žije bez větších obtíží, vstupuje nejprve Barbara, která se však drží svých vlastních zažitých postupů jak v životě tak ve vztazích a nehodlá na tom nic měnit. Důležitějším narušením se zdá poněkud bohémská Esther, která kouří trávu, nosí volné oblečení a chodí na večerní přednášky nejspíš ze zájmu než z donucení jako je tomu v Jonově případě.
Zařadit Dona Jona vyloženě jen mezi komedie mu trochu ubírá, protože film toho nabízí mnohem více, spíše ale ve spodních proudech. Což rozhodně nemusí být na škodu, velká část příběhu zůstává implicitní a o to větší je radost z jeho sledování.
Nechybí ani příjemná hudba, svižný střih či působivá kamera, která dokonale zachycuje nejen křivky Scarlett Johansson.
Don Jon primárně láká na atraktivitu, kterou přináší téma závislosti na pornografii, a i když samotného porna je ve snímku celkem dost a hraje důležitou roli, stojí spíše v pozadí jako hybatel mnohem zajímavějších a zásadnějších motivů.
P.S. Kdybyste náhodou tápali, jakou písničku si to prozpěvuje Jon v autě, je to tahle. Možná také někoho překvapí, že v ní rapuje Mark Wahlberg, známý v té době jako „Marky Mark“. Enjoy!
Nicneříkající procentuální zhodnocení: 65 %
Česká premiéra: 17. října 2013
Česká distribuce: Blue Sky Film
Režie: Joseph Gordon-Levitt
Scénář: Joseph Gordon-Levitt
Hrají: Joseph Godron-Levitt, Scarlett Johansson, Julianne Moore,
Tony Danza, Glenne Headly
