RECENZE: Diktátor je připraven zatočit s demokracií, nebo s diktaturou?



Oplzlost, nechutnost a výstřednosti, to zdaleka nemusí být náplň hloupé komedie pro teenagery. Sacha Baron Cohen opět dokazuje, že si dokáže dělat legraci téměř z čehokoli a pokud nějaký jeho vtípek zapůsobí kontroverzně, tím lépe. Velkou změnou oproti předchozím Cohenovým snímkům (Ali G Indahouse, Borat a Bruno) je fakt, že Diktátor nepředstírá, že jde o reálný příběh. Jakkoli může být doplňován rádoby dokumentárními prvky, nebo okořeněn výstupy populárních postav ze showbyznysu. (Megan Fox ztělesňující prostitutku obšťastňující vlivné muže po celém světě, nebo Edward Norton coby sexuální hračka čínského delegáta.)
Sacha Baron Cohen stále spoléhá na podobný typ humoru, na jaký byl divák zvyklý z jeho předchozích celovečerních filmů, a který se zrodil s postavou fiktivního rappera Ali G. (Jehož samostatný pořad se vysílal nejdříve v rámci The Eleven O´Cklock Show a později mu byl  na HBO vyhrazen autonomní prostor, ve kterém S. B. Cohen rozebíral nejrůznější kontroverzní témata jako například drogy, násilí, práva zvířat nebo náboženství.)

Smrt západu a obleček od Johna Galliana

Sasha Baron Cohen je svým způsobem zvláštní typ umělce-performera, který propagaci ke „svým“ filmům zakládá právě na jedinečných postavách, které jsou tak kontroverzní, že jejich následné zasazení do filmu nevyvolává v divácích zhnusené překvapivé reakce, ale přímo potvrzuje reklamní kampaň. Diktátorem „žil“ S. B. Cohen zhruba rok před premiérou filmu a celkem dost toho bylo odhaleno v traileru či v přímo vypuštěných nesestříhaných scénách z filmu, které byly poskytnuty lačnícím fanouškům. Cohen se jako Diktátor účasnil televizních show a poskytoval rozhovory, ve kterých vytvářel reálný základ pro svou fiktivní postavu.
Taková forma intermediální kampaně je k projektu podobného ražení více než vhodná. Nicméně zámořské ohlasy na film jsou spíše vlažné. (Pokud se tak dá soudit podle největší filmové databáze, kde se hodnocení pohybuje někde těsně na průměrem. Kdežto podle hodnocení tuzemských diváků je Diktátor hodnocen velmi vysoko.)
Jedním z důvodů může být právě fakt, že Cohen tak trochu kopl do vosího hnízda, a že se pod vrstvou fekálního humoru a nadužívání slova „vagína“, skrývá kritika amerického modelu demokracie a především jejího sociálního systému. Stejně tak jako narážky na kulturu, kterou mohou lidé považovat za příliš zkomercionalizovanou tím pádem fakticky neexistující. (Viz velkolepé filmové přehlídky jako je například předávání výročních cen Americké filmové akademie. Kterou Cohen mimochodem výborně zesměšnil, když na červeném koberci „omylem“ rozprášil údajné pozůstatky „posledního největšího diktátora“ Kim Čong-Ila.)
Doprovodné akce S. B. Cohena coby Diktátora, propagační videa či oficiální webové stránky k filmu jsou mnohdy působivější než samotný film, kde je často potřeba se prohrabat absolutním balastem, než se divák dostane k jádru věci.
Diktátor je sice parodickou kritikou demokracie, která celkem často používá víceméně nedemokratické praktiky, ale ve výsledku je natolik nekomplexní snímek roztroušený spíše do jednotlivých scén, gest či hlášek, že se jeho „poselství“ snadno ztrácí a působí především jako film rozmrzelého spratka, který kritizuje proto, že jednoduše může.

[nggallery id=128]

Foto: Bontonfilm

Americká paranoia a špičatá raketa

Nejkomičtější momenty jsou právě takové, které staví na předsudcích či zažitých a známých stereotypech, které jsou snadno pochopitelné téměř v každém kulturním kontextu. Druhá věc je,  jak moc jsou tyto vtipy invenční. Téměř nejsou, přesto drží celý snímek pohromadě. Je trochu škoda, že v podstatě nejlepší scénu bude znát i ten, kdo ani celý film neviděl. Prezentace americké paranoie, kdy je každý Arab ztělesněním teroristy, se skvěle ukazuje právě ve scéně s vrtulníkem, kde jsou k umocnění komického efektu ještě použity detailní záběry na ústa dvojice údajných teroristů, kteří hodlají zopakovat situaci z 11. září 2001.
Protože právě takové zářivé momenty dělají z Diktátora film, který diváky zahlcuje snůškou mnohdy trapných vtípků, ale který se také snaží nějakým způsobem reflektovat současnou situaci a díky tomu mít nějakou hodnotu.
Změnou k lepšímu je, oproti předchozím filmům, ve kterých S. B. Cohen vystupoval jako představitel jisté ikonické a „reálné“ bytosti, oproštění se od polodokumentárního stylu, který se snaží divákům podat jakýsi autentický záznam skutečnosti. Cohen sice vystupoval v reálných pořadech a budoval si tak image v ostatních médiích  zejména v televizi či na internetu, jakožto médiích s největším dosahem), nicméně pokud jde o film, je to čistá fabule. Žádné rozhovory s „reálnými“ lidmi. Diktátor má jasný scénář (jakkoli napěchovanými zbytečnostmi), kterého se drží a nepředstírá, že jde o záznam skutečné osoby. (Ačkoli se film vztahuje k mnoha existujícím institucím, nebo v něm vystupují herci, kteří ztvárňují sami sebe.) Výjimku by mohla tvořit poněkud násilně do filmu vložená persona Megan Fox, která v hollywoodském hvězdném systému zastává mýtus jakési sexuální bohyně a idolu. Svým výstupem v Diktátorovi tento status potvrzuje, což jí může sloužit k další propagaci. (Diktátor Aladeen si své sexuální úlovky fotí a tapetuje si s těmito obrázky zeď ve svém palácovém pokoji. S pohledu na jeho stěny je znát, že téměř všichni z branže zábavního průmyslu jsou minimálně „mediální děvky“)

Proč je snímek Diktátor mezi českými diváky přijímám s větším nadšením je zřejmé. Diktátor si totiž neutahuje z nedemokratických systémů, ale právě z amerického způsobu demokracie, z jejích praktik na mezinárodní scéně a zejména z fungování sociálního zabezpečení obyvatel. Jelikož to jsou témata,  která jsou vysmívána i v tuzemském mediálním diskursu, přičemž v tom americkém jsou považovány za nesmírně citlivé, je přirozené, že se Diktátor netěší takovému přijetí jako například Bruno, jenž si utahuje především z homosexuality a konzumu, což jsou témata mnohem méně tabuizovaná. Cohenovy provokace jsou však stále ještě popisovány příliš vágními termíny, mezi kterými nejčastěji figuruje slovo „zábavný“. Ale málokdy se popisují jako kritické či reflektující současnost. Diktátor tímto směrem víceméně nakročil, ale nedotáhl to do konce. Rozhodně ne v kontextu celého filmu, přestože některé scény jsou nanejvýš kritické a vztahují se k současným globálním otázkám.

Hodnocení filmu Diktátor

 

Diktátor /
The Dictator

Česká premiéra: 15. května 2012
Režie: Larry Charles
Scénář: S. B. Cohen, Alec Berg
David Mandel, Jeff Schaffer
Hrají: Sacha Baron Cohen, Ben Kingsley,
Anna Faris, John C. Reilly, B. J. Novak

 

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho dále a přihlaste se k odběru novinek emailem, sledujte Filmaniak.cz na Facebooku a Twitteru

About Iveta Hajlichová

Bio: *1991, Praha - studentka Katedry filmových studií na FF UK - filmový nadšenec/vášnivá čtenářka