RECENZE: Děti moje uakazují, že na Havaji není „havaj“



Chtělo by se říct, že Děti moje jsou typickým produktem, který sbírá ceny, nebo je alespoň nominován v těch „podstatných“ kategoriích. Zatím se zdá, že tomu tak opravdu je. Lidská nenasytnost po líbivých dramatech, která zase tak dramatická nejsou je zřejmě bezmezná. Děti moje jsou perfektně napsaní, natočení a zahraní. Ale celé to působí jako pozlátko, za jehož nánosem se možná skrývá trocha upřímného citu, ale možná také ne. Na snímek nejde nahlížet objektivním pohledem, nezainteresovaným. Nelze si najít jedno hledisko a spokojit se s ním. Zase tak jednoduchý film to není. Přesto na jednoho bude působit velkolepým dojmem, ale zároveň zvedne žluč někomu jinému. Zcela chladným ale nechá málokoho. 
Goerge Clooney rozhodně nepředvádí svůj životní výkon, přestože je v roli bezradného otce a podváděného manžela vynikající. Namísto „globálních“ problémů film lépe  funguje spíše v niterných konfliktech. I když i na ty je zde nahlíženo poněkud zakřivenou optikou. Až se nelze ubránit pocitu, že je to celé jaksi samoúčelné. 

Osobní drama z vysoké společnosti

Vyprávět dramatický příběh se zdá být lehčí, pokud si k tomu vezmeme adekvátní prostředí. Tím může být nejlépe periferie, vyvrhel společnosti, samý okraj lidské existence. Můžeme samozřejmě nadávat, že je to skryté citové vydírání, ale rozhodně bude fungovat. Jak ale prezentovat drama v životě člověka, který má absolutně všechno? Aniž by se v lidech vyvolal pocit hnusu pramenící z jejich vlastní závisti a malosti? Těžká otázka, na kterou v maličkých náznacích odpovídá právě film Děti moje. Tím, že se osobní drama přenáší na někoho, komu zdánlivě nic nechybí, odhaluje podstatu lidské společnosti. Alespoň té západní (a spíše té, která je reprezentována mediálním obrazem o našem „civilizovaném“ světě) . Západní společnost je hnaná penězi. Lpění na materiálních statcích nás definuje. Čeho se nemůžeme vzdát, to nás ovládá. A z peněz se stala nejužívanější droga.

Proto mají Děti moje tak nevýhodnou startovní pozici. A proto jsou v zahraniční tak vřele přijímání, zatímco v konzervativním Česku jsou kategoricky odmítáni. Neschopnost odpoutat se od toho, že je hlavní hrdina materiálně zabezpečen a soustředit se na to, co je podstatné, leckoho přesvědčí, aby tento film odmítl jako žvást. Přitom celá záležitost kolem prodeje pozemků, které patří rodině Kingových, je pouhé podhoubí pro skutečný konflikt a drama. Mnohem důležitější je to, co se děje s Mattem poté, co jeho žena po nehodě upadne do kómatu. Náhlá zodpovědnosti, kterou nesl jen zčásti se na něj svalí a je těžké se rozhodovat správně. Protože svým rozhodnutím ovlivňuje příliš mnoho osudů.

[nggallery id=117]

Foto: BONTONFILM

Mnoho odlehčení v podobě dobře načasovaných hlášek vyznění celého filmu poněkud bagatelizuje a z čistého dramatu se přesouvá k lehčí komedii. Umístění Sida do prostředí rozhárané rodiny je celé o nadlehčení. A zároveň i pro ukázku, že pro dospívajícího člověka jsou problémy něco zcela jiného než pro někoho ve středních letech. Tato zcela marginální skutečnost, která se zdá být tak přirozeně jasná, je důležitým prvkem v celém příběhu, kde se střetávají dvě generace. Způsob řešení problémů je u nich zcela odlišný. I v případě, že čelí stejnému zmatku.

Zdánlivá idyla a citová zakrnělost

Děti moje jsou vyprávěny tím moderním liberálním způsobem, kde je dětem věnován dostatečný prostor pro sebevyjádření a tím se uznává jejich integrita s celým příběhem. Navíc je tu kontrast mladší a starší dcery, kdy starší dcera přebírá roli vůdčí osobnosti a je postavena zcela na roveň otce, kdy mu pomáhá řešit jeho problémy. Dokonce jejich řešení iniciuje. Liberálnost je tu místy dohnána až do extrému. Nejpatrnější je to ve scéně, kdy se mladší dcera Scottie musí dozvědět to, co všichni už dávno vědí. Přítomnost psychologa v takové situaci je zcela zbytečná, zároveň může být vysvětlena i tak, že lidé ztratili schopnost některým problémům čelit sami.

Samotný český název filmu je poněkud zavádějící, jelikož zcela přesně neodpovídá originálnímu titulu. Zároveň je ale nápomocný v orientaci filmu, jelikož ukazuje, na koho se film soustředí především. Nicméně několik záběrů naznačuje, že je třeba nahlížet na film ve větším měřítku. (Zejména při nostalgických pohledech Matta na staré fotografie svých předků a panoramatických záběrech na panenskou přírodu Havaje.)
Děti moje jsou filmem nabitým emocemi, přesto je dost těžké se do filmu vžít a na chvíli uvěřit v to, co se na plátně děje. Objektivně lze film považovat za mistrně natočený, ale v konečném důsledku také poněkud prázdný. A není to vinou tématu ani herců, protože ti jsou ve svém projevu zcela přirození. Je to spíše názorovým odcizením a neschopností přijmout film jako skutečnou interpretaci světa. Protože naše problémy se v kontrastu s těmi ve filmu jeví jako mnohem výraznější.
Přesto se snímku nedá upřít jistá lehkost a upřímnost (o kterou se minimálně snaží) a to zejména v projevech všech herců. Protože hlavní hvězdou tady není George Clooney jako zkušený matador, ale spíše Shailene Woodley v roli starší dcery Alexandry. Většině emočně nejvypjatějším scénám dominuje právě ona. A není to laciný sentimentální projev ani patetické hysterčení. Vrchol lze spatřit ve scéně v bazénu.

Přes úvodní monolog, ve kterém sám Matt tak trochu nadlehčuje své problémy (zejména když zmiňuje, že nebyl surfovat několik let) se dostáváme až ke zcela smířlivému závěru, který se dá zase interpretovat několika způsoby. Jedna možnost je přijmout vše, tak jako Matt. V okamžiku smíření se nespokojí ani Matt s jednoznačným rozloučením. Proto nejsou Děti moje tak výrazně sentimentální ani tam, kde se to nabízí. Přestože to není plnohodnotné drama, ale spíš „dramedie“, humor je využíván rozumně, i když někde působí více samoúčelně.
Děti moje se tváří progresivně a inovativně, ale téměř ve všem respektují zavedená pravidla a právě proto si vysloužily Zlatý Glóbus a několik nominaci na Oscara. Podle AFI (American Film Institute) jsou Děti moje také nejlepším filmem roku 2011. Rozhodně je to film kvalitní po režijní a herecké stránce. Ale místy je to snímek poněkud sterilní a opravdové emoce z něj kapou velmi pozvolna.

 

Hodnocení filmu Děti moje

 

Děti moje / The Descendants

Česká premiéra: 19. ledna 2012
Režie: Alexander Payne
Scénář: Alexander Payne, Nat Faxon, Jim Rash
(Podle románu Kaui Hart Hemmings)
Hrají: George Clooney, Shailene Woodley, Amara Miller,
Judy Greer, Nick Krause

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho dále a přihlaste se k odběru novinek emailem, sledujte Filmaniak.cz na Facebooku a Twitteru

About Iveta Hajlichová

Bio: *1991, Praha - studentka Katedry filmových studií na FF UK - filmový nadšenec/vášnivá čtenářka