RECENZE: Černá hodina vyráží do nudného boje s neviditelnými vetřelci



Timur Bekmambetov dostal skvělý nápad. Natočit horor, který bude přístupný od 13 let a tak potencionálně zajímavý pro pubertou zmožené náctileté osoby, které by mohla tematika invaze nebezpečných mimozemšťanů do Moskvy nalákat do kin. Ale jak udělat přístupný horor? Zapeklitou otázku vyřešily nejspíš okolnosti, tj. nedostatek tvůrčí fantazie nebo přiškrcený rozpočet. A invaze z vesmíru má prvně podobu roztomilých svítivých medúzek, posléze nemá podobu žádnou. Problém vyřešen. Neviditelný mimozemšťam stvoří horor jako víno. Anebo ne?

Neviditelné zlo je velké zlo

Filmy s tematikou invaze z vesmíru v jakékoli podobě se letos vynořily v hojnějším počtu. Všude se hodně bojovalo a křičelo, ale stále bylo se na co dívat, i když úroveň některých z těchto snímků byla více než pochybná (Bitva o Los Angeles, Světová invaze). Naopak u jiných srdce zjihlo nostalgií (Super 8), a jinde se jen s pusou dokořán jeden nestačil divit, jak se dá skloubit western s tematikou emzáků (Kovbojové a vetřelci). Timur Bekmambetov se ale coby producent pustil do něčeho, co snad ani obdoby nemá a k čemu se přirovnání hledá velice ztěžka. Nejde jen říct, že je to špatné. Celá Černá hodina by mohla být novou definicí špatnosti v její nejzvrhlejší podobě.
Nejenže všechny postavy vede naprosto nejasná motivace, příběh je plytký a dialogy odporné, celkově film působí jako velkolepé nic. A s tím dokonale souvisí i neviditelní ničitelé. Snaha o pompéznost v ruském stylu se zdaleka neblíží tomu, co od filmu zřejmě tvůrci očekávali. Divácky půjde o obrovské zklamání a možná i o mírnou ztrátu důvěry ve jméno Timura Bekmambetova, který si povedeným snímkem Wanted vydobyl pověst vizionáře. (A který zanedlouho uvede do kin adaptaci smash-up novely Setha Grahama-Smitha Abraham Lincoln: Vampire Hunter. )

Nápad zasadit invazi zrovna do prostředí Moskvy nebyl špatný. Ovšem posléze se snímek vydal zcela jiným směrem, a to již nesčetněkrát ušlapanou cestou amerických produkcí. Parta mladých lidí, která je tváří tvář hrozící smrti vystavena největší zkoušce ve svém životě se postupně tenčí, ale divákovi je naprosto lhostejné, kdo ke konci přežije. Vybudovat si alespoň minimální vztah s kteroukoli postavou v Černé hodině je nemožné.

[nggallery id=113]

Foto: BONTONFILM

 A z napětí zbyla jen nuda

Snímek, který má snahu vyvolávat napětí musí mít prostředky k jeho dosažení. Černá hodina žádnými takovými prvky nemůže diváka oslnit. Nemá co vyložit. Vizuálně film nemůže vynikat. A když už není ani příběh, ztrácí celá podívaná jakýkoli smysl. Nelze se totiž obávat ničeho. A před „ničím“ se zde dá celkem snadno ukrýt. Vesmírné potvory sice používají svoji energii ke generování štítu, jež je činí neviditelnými, zároveň však cítí veškerou energii v dosahu. Ale člověk se může snadno skrýt třeba za čiré sklo a je v bezpečí.
Hrozba se musí definovat. Tady žádné krytí nepůsobí jako eskalátor napětí. Spíše jako terč výsměchu. A to je v tomto žánru více než nežádoucí.

Mluvit o hereckých výkonech by bylo nadmíru nadnesené, protože vlastně není co hrát. A není ani přesně definované, jak se na celý film dá nahlížet. Pokud jako na plnohodnotný film o invazi mimozemšťanů plenících Zemi, pak je výsměch nasnadě. Stejný výsměch by bylo možné aplikovat na Kovboje a vetřelce. Ovšem s tím rozdílem, že z druhého jmenovaného je cítit značná dávka nadsázky a nostalgie a plnění si klukovských snů. Přeci jen, kdo by nechtěl spojit Divoký Západ s mimozemšťany!
Černá hodina je naproti tomu pouze unuděná podívaná, kde se parta „postpubertálních zjevů“ snaží nejprve v Moskvě prodat skvělý nápad (téměř identický s Foursquare), který je jim ovšem ukraden (S omluvou, že tak to v Rusku chodí.), pak se snaží v luxusním klubu přijít k něčemu, s čím by se dala prožít vášnivá noc. A následně se nestihne nic dalšího stát, protože po celý zbytek filmu jsou  neúnavně ohrožováni „ničím“, které se tyto protagonisty (či spíše antagonisty) snaží zničit.

Zdá se, že Timur Bekmabmetov nemůže za všechno. Výběr režiséra tohoto projektu sliboval přinejmenším zklamání, když ne rovnou katastrofu. Chris Gorak má vizuální cítění a smysl pro záběr. Ale režisérky selhává. Nedokáže postavy v Černé hodině vést smysluplně. Na plátně se rozjíždí cosi, co nemá vůbec žádný význam a není kam s příběhem gradovat. Namísto toho se zde kupí postavy, které postupně mizí. Maličkou útěchou je postapokalyptická družina vybavená kalašnikovy, která snad byla míněna s jistou nadsázkou a trochu celý příběh oživuje.

Scénář Černé hodiny byl sesmolený kdesi na koleni a je to na filmu hodně znát. Herci nemají co hrát a režisér co režírovat. Prázdné je to i vizuálně, protože když jsou nestvůry neviditelné, těžko se jich někdo může děsit. Na začátku byl možná dobrý nápad, Moskva je sympatická změna oproti tuctovým americkým velkoměstům, ale celkově to má i k průměrnému filmu daleko. Je to příliš rozplizlé, chyb je mnoho. Celkový dojem je nijaký, po skončení filmu zeje v sále prázdnota, žádné otázky, nic. Hodně velké filmové zklamání přišlo ke konci roku. Timur Bekmambetov bude mít co dělat, aby svou reputaci vylepšil. Snad mu při upírech bude přát štěstí.

Hodnocení filmu Černá hodina

Černá hodina /
The Darkest Hour

Česká premiéra: 29. prosince 2011
Režie: Chris Gorak
Scénář: Jon Spaihts, Leslie Bohem, M. T. Ahern
Hrají: Emile Hirsh, Olivila Thrilby, Max Minghella,
Rachael Taylor, Joel Kinnaman

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho dále a přihlaste se k odběru novinek emailem, sledujte Filmaniak.cz na Facebooku a Twitteru

About Iveta Hajlichová

Bio: *1991, Praha - studentka Katedry filmových studií na FF UK - filmový nadšenec/vášnivá čtenářka