RECENZE: Alois Nebel přináší svěží vítr, který provětrá zatuchlé kinosály



Adaptovat v českém prostředí grafický román je risk. Tomáš Luňák si pro svůj celovečerní debut nevybral zrovna typickou látku. Česká kinematografie zažívá malou revoluci. Nejen že u nás prakticky neexistuje žádná komiksová tradice, ještě menší je tu pak zvyklost dělat filmy trochu jinak. (Nepočítáme-li surrealistické opusy Jana Švankmajera.) Stále jsou tu tendence raději se držet v mezích konvence.
Alois Nebel je výjimečný svou formou. Obsahově nenabízí téměř nic nového. Vlastně ani nemá žádný „velký“ rámcový příběh. Je složen z malých drobností, z detailů, které když správně složíte, dostanete obraz naší nedávné historie.
Osamělý výpravčí z Bílého potoka je občas přepadán mlhou, která ho pohltí stejně jako celý film pohltí diváka, který bude chtít naslouchat jemnému a spíše v náznacích vyprávěnému příběhu.

Smutek a melancholie na dráze

Příběh Aloise Nebela je zasazen do prostředí zapadlé železniční stanice Bílý potok v Jeseníkách, kde stárnoucího osamělého výpravčího občas přepadá mlha, kvůli které musí také na čas odcestovat do Prahy. Alois Nebel je citlivý výpravčí, kterého zvládl dokonale zpracovat Miroslav Krobot. Podoba herců, kteří sloužili jako předlohy pro kreslené postavy se podařila zachovat, takže bez větších problémů divák pozná Karla Rodena, Ivana Trojana nebo Aloise Švehlíka v roli kolaboranta Wachka.
Zřejmě kvůli německé koprodukci je ve filmu značně omezena linie divokého odsunu Němců po skončení druhé světové války. Vidíme jen houfy lidí, kteří jsou hnáni do vlaku a setkáváme se také s Dorothkou, která se Nebelovi nejčastěji zjevuje v jeho mlžných snech.

Mlha je vůbec spjatá s celým filmem. „Nebel“ je německé slovo pro mlhu. A právě v mlze může docházet ke zmatení a nepochopení. „Leben“ pak vyjadřuje život. Mlha si pohrává i se samotným divákem, protože mu ztěžuje proniknout do tajů celého příběhu a spíše mu nechává nahlédnout do některých podrobností a poskytuje tak prostor pro vlastní úvahy. Alois Nebel tedy doslova žije život v mlze, protože více než do budoucnosti upíná svou pozornost k minulosti. Kterou nemůže změnit, pochopit a částečně ji nechce přijmout. Proto je mu lépe v jeho malém nádražním bytě, proto kolem sebe neudržuje velkou společnost. Je to tichý samotář, který má kocoura.

[nggallery id=69]

Foto: Aerofilms

Černobílý obraz minulosti

Alois Nebel není zasazen do současnosti, nýbrž ukazuje jak se žilo, když socialismus pomalu skomíral. V době druhé poloviny 80. let se někdo snažil s režimem dobře vycházet, jako například Wachek mladší, jenž se naučil šikovně kšeftovat s ruskými bratry, a žil si nenáročným a vcelku poklidným životem. Po vzoru svého otce, který za války kolaboroval s Němci.
Naproti  tomu Němý, který přechází hranice, aby se pomstil, je netypickou postavou osamělého vlka, který si jde vlastní cestou. O Němém se toho divák příliš nedozví. V závěru filmu ale přeci jen přijde jisté vysvětlení a přinese do tajemného příběhu jiskřičku pochopení.

Tomáš Luňák si pro svůj celovečerní režijní debut nevybral vůbec jednoduchou látku. Přes způsob zpracování, který je v prostředí české kinematografie využívána jen minimálně, je i příběh a styl jeho vyprávění v českém filmu mírně netypický. Pokud se současní filmaři vydávají směrem do minulosti, vznikají většinou milé tragikomedie. (Existují však i výjimky, mezi které můžeme řadit například Pouta, Osmdesát dopisů nebo i Hřebejkovu Kawasakiho růži.)
Technologie rotoskopie zde nepůsobí jako manýra, nebo zbytečné zviditelňování formy na úkor obsahové stránky. Tím, že se natočený materiál převedl do animované podoby vzniká snímek vizuálně nesmírně atraktivní a přitom i dějově vyvážený a zajímavý. Jen se nelze příliš spoléhat na to, co je přímo vyjádřené. Pozornost je lepší zaměřit na detaily, kterých je v Aloisi Nebelovi více než dost. I samotné postavy lze vnímat symbolicky. Dobrým příkladem je toaletářka Květa (Marie Ludvíková) nebo prostitutka Berta (Simona Babčáková). Stejně tak lze vyložit i postavu Dorothe (Tereza Voříšková). Každá z ženských postav ve filmu představuje jeden typ ženství. Květa je starostlivá, pečující manželka, Dorothe je až panensky čistá dívka a Berta je symbol hříšnice, která se údajně ukrývá v každé ženě.

Spílat Aloisi Nebelovi proto, že nenabízí žádný velký příběh je hloupé a čiší z toho prosté nepochopení. Film není médium, které má pouze a jedině vyprávět „velké“ příběhy. Ve filmu záleží i na způsobu vyjadřování, na volbě konkrétních prostředků, kterými chtějí tvůrci komunikovat s divákem. Ne vždy to musí být přímou, nekonformní cestou jasného sdělení skrze velkohubá prohlášení.
V prostém příběhu může být daleko více sdělení, pouze to chce lepší pozorovací talent a cit.

Riskantní komiksová adaptace

Příklady zpracování komiksu v českém filmu bychom hledali jen těžko. Kromě filmu Kdo chce zabít Jessi Václava Vorlíčka se česká kinematografie do komiksů příliš nepouštěla. A není se příliš čemu divit. Komiksová tradice u nás existuje spíše v tvorbě pro děti, než jako plnohodnotný žánr, který by nabízel zajímavé příběhu pro filmové zpracování.
Proto je i Alois Nebel vnímán na jedné straně jako spása českého filmu, který se po dlouhé době pustil do něčeho nového, na druhé straně se ozývají hlasy, které považují celý film za zbytečný. Za promarněnou šanci a nablýskanou manýru.

Nové formy vyjadřování se vždy potýkají s dvěma krajními názory. Alois Nebel má ale slušné šance přesvědčit diváky, že zbytečný není. Že vypráví jedinečný i univerzální příběh plný hřejivé lidskosti i mrazivé surovosti a lhostejnosti. Hudební doprovod filmu je pak zcela samostatnou kapitolou. K tomu nemalou měrou přispěla ústřední píseň Půlnoční, kterou nazpíval Václav Neckář se skupinou Umakart a jež dala Aloisi Nebelovi zcela nový rozměr. Alois Nebel je pozoruhodné dílo, které těžko nechá někoho chladným a na nějž se jen tak nezapomene. Neznamená nový trend, ale zcela jistě může fungovat jako průlom, který do omšelého českého filmu vnese svěží vítr a mladým tvůrcům otevře dveře k zajímavých projektům. A možná připomene divákům, proč se stále vyplatí na film zajít do kina.

 

Hodnocení filmu Alois Nebel

Alois Nebel

Česká premiéra: 29. září 2011
Režie: Tomáš Luňák
Hrají: Miroslav Krobot, Marie Ludvíková,
Simona Babčáková, Karel Roden, Leoš Noha,
Tereza Voříšková, Alois Švehlík

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho dále a přihlaste se k odběru novinek emailem, sledujte Filmaniak.cz na Facebooku a Twitteru

About Iveta Hajlichová

Bio: *1991, Praha - studentka Katedry filmových studií na FF UK - filmový nadšenec/vášnivá čtenářka