Pokání – konečně romantický příběh i pro cyniky



 

Romantická klasika Pýcha a předsudek byla v režii Joe Wrighta bezchybná a předloze věrná. Kiera v roli bystré ale poněkud naivní slečny zazářila. Stejně je tomu i v dalším snímku tohoto režiséra, který už je o něco dospělejší, stejně jako postava Cecilie je mnohem zralejší a vážněji pojatá.

Příběh o tom, jak dokáže malá slečna s bujnou fantazií a málo rozvinutým kritickým myšlením zamotat osudem několika lidí, je výtečně napsaný Ianem McEwanem a na plátno převedený velice věrně, takřka bez zásahů, jen nepatrné detaily byly buď vypuštěny nebo potlačeny. Což filmu nijak neubírá, naopak. Jeho délka mohla být klidně o něco více zredukována, ovšem ty dvě hodiny utečou velice rychle, pokud se dokážete dostatečně vžít do pocitů hlavních představitelů. Zajímavé je sledovat vývoj nejmladší protagonistky Briony, kvůli které celé drama začíná.

Briony je mladá dívka, která ráda sepisuje příběhy. Jeden příběh si vymyslí a zničí tím život své sestry jejího přítele, i ten svůj. Jen ne v takové míře.

Vlastně by mohlo jít jen o docela obyčejný příběh nenaplněné lásky, ale nejde.

Tenhle film si užije i ten největší cynik a odpůrce uslzených dramat.

Hudba, která doprovází film je geniální. Už od první minuty je podmanivá a krásně dokresluje atmosféru. To by měl být sice úkol ve filmu všeobecně, ale realita je někdy trochu komplikovanější. Autor hudby je Dario Marianelli a právem si odnesl za své dílo Oscara.

Ťukání psacího stroje, rázný krok malé Briony, její pýcha nad první hrou, kterou napsala. Tak začíná film. Vcelku nevinně. Ale už počáteční rytmus psacího stroje dává tušit, že film nebude o ideální anglické rodince. Jak se dramatizuje hudba v úvodu, tak se postupně zvrtne celý příběh dvou lidí, kteří by mohli bez problému žit bezchybný, ordinérní život.

Nebýt jedné malé holčičky. Která svou bujnou fantazii spojí s další dívkou, která sice vypadá jako předčasně vyzrálé dítě, ale ve skutečnosti je stejně naivní a neznalá jako Briony. Lola je vůbec docela zajímavá postava, hlavně co se týče budoucího vývoje.

Když si vezeme, na čem příběh stojí, co se táhne v pozadí a co je na úplném začátku, totiž láska, není na tom nic originálního. Když se k tomu přičte, že jde ke všemu o lásku mezi bohatou dívkou a chudým chlapcem, jehož matka slouží v domě bohatého pána, jehož dcera se zamilovala do tohoto chlapce, zní to tak trošku jako námět „červenoknihovního“ románku. Jenže ono to tak není.
Možná za to může celková atmosféra filmu, nebo herci, režisér. Možná snad i rozpoložení diváka, když to sleduje. Ale to se nedá předvídat, navíc je to faktor značně nestálý a problémový.

Musím ovšem přiznat, že ne celý film na mě působil kolosálním dojmem nejkrásnější věci, jakou jsem viděla. Při délce dvou hodin se člověk občas zanudí. Já se nudila hlavně u válečných pasáží. Poprvé to jde, ale vícekrát bych se k tomu už nevracela. Válečné pasáže, jakkoli dramatické, hezky zpracované, mě nenadchly. Války už bylo dost. A tenhle pohled neukazuje nic, co bychom někde neviděli.

Nejlepší moment filmu je jeho úplný začátek. Velký plus pro mě mají i zelené šaty, ve kterých se značnou dobu pohybuje Cecilia. Jen kdyby Kiera Knightly měla trochu více materiálu na vyplnění. Občas mi připadá poněkud anorektická. Šatům by prospělo více ženskosti v podobě oblejších tvarů. No ale to je jen moje hnidopišství. Protože jinak je tu Kiera nádherná.

Co dokáže jeden omylem poslaní vzkaz, který náhodou obsahuje slovo „kunda“ v rukou třináctileté dívky se dozvídáme záhy. Obvinění ze znásilnění, vězení pro nevinného, zamilovaného muže a konec začínající lásky. Ovšem ani Briony není bez následků.

Hrůzu a závažnost svého činu si uvědomí. Ovšem  pozdě, pro svou sestru a Robbieho, který je odveden do války a bojuje ve Francii. Cecilia mezitím musí nechat školy a jde dělat setru do nemocnice. Stejně jako Briony, které pocit viny vlastně nedovoluje dělat nic jiného než starat se o druhé. Během toho ovšem také píše, a nakonec se stává spisovatelkou. Příběh o sobě jako malé naivní holce začne psát už ve špitále, kde pracuje. Vina z ní nikdy nespadne. Samozřejmě ví, kdo byl skutečný prznitel Loly, ovšem po tak dlouhé době už je pozdě na omluvy. I když chce vzít zpět svou výpověď. Po pěti letech už by nikomu neprospěla.

Stane se tak spisovatelkou fiktivního života své sestry a jejího milence, kterým „ukradla“ život. A jako formu pokání napíše knihu, ve které jim dopřeje život, jaký nikdy neměli. A to je vlastně nejsilnější moment v celém filmu. Konec a vyznání dospělé Briony. Běda těm cynikům, kteří nepustí slzu u konce.

______________________

Pokání (Atonement ) 2007

Režie: Joe Wright
Hrají: Kiera Knightly. James McAvoy, Romola Garai,  Juno Temple

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho dále a přihlaste se k odběru novinek emailem, sledujte Filmaniak.cz na Facebooku a Twitteru

About Iveta Hajlichová

Bio: *1991, Praha - studentka Katedry filmových studií na FF UK - filmový nadšenec/vášnivá čtenářka