RECENZE: Kvílení – život jedné básně



Allen Ginsberg byl pozoruhodný člověk. Žil v době, která zrovna nepřála jeho stylu života. Byl jiný. Byl homosexuál, byl vizionář a básník, který napsal průlomové dílo pro americkou (ale nejen tu) poezii. Jeho Kvílení je dnes kultovní záležitost. A nemusíte pochopit celou báseň. Poezii nelze převyprávět.
Každý ale pozná, že z Kvílení je slyšet naléhání na dobu, která ztratila svou duši.

Tento ojedinělý snímek přivezl na FebioFest kameraman díla Edward Lachman. Tvůrcům filmu Robu Epsteinovi a Jeffreymu Friedmanovi se podařilo na filmovém plátně oživit báseň. A výsledek opravdu stojí za to.

Film se nedá přesně označit za autobiografii, přestože se o životě Allena Ginsberga leccos dozvíme, nesoustředí se na postavu básníka. Film je o jeho nejslavnějším díle – Kvílení. Snaží se podat obraz o tom, jakým způsobem tato báseň „žila“. Přitom používá rozmanité prvky, jak diváka co nejvíce vtáhnout do atmosféry, ve které je báseň rozprostřena. K asi nejvýraznějšímu prostředku patří animace, která je zde kombinována s hraným filmem a doprovází čtení básně Allene Ginsbergem v kavárně Six Gallery v San Francisu 13. října 1955. Mimochodem role Ginsberga se zhostil James Franco a jeho výkon je úchvatný. Nejen jeho výraz ale především hlasový projev při čtení básně.

Film by se dal rozdělit do třech linek, ve kterých se odehrává. První je samotný pohled na postavu básníka Ginsberga. Vykořeněného mladého muže, bojujícího se svou homosexualitou. Stále se zamilovávajícího do nesprávných mužů. To, co říká představitel Allena James Franco vychází opravdu z toho, co skutečný Allen řekl. Jsou to rozhovory s ním. Stejně jako druhá část ze soudní síně, kde je propírán případ Kvílení  kvůli obscénnosti a pochybné literární hodnotě. I tady byly použity autentické nahrávky. To zesiluje pocit pravdivosti. A film si opravdu nevymýšlí. Nejde o žádnou fabulaci nebo mystifikaci diváka. Předkládá obraz tak, jaký skutečně byl a do toho podává názornou ukázku oživeného umění – tentokrát poezie. Pro animovanou část byla použita kniha Illuminated Poems od Ginsberga a Dookera.

Kvílení 2010

Právě animovaná část ale přináší mnohá úskalí. Ne každému sedne tento typ animace. Někomu se může zdát příliš konvenční na to, že se jedná o avantgardní dílo. Ale v duchu moderní doby je i animace více trojrozměrná než klasická. Ovšem na výsledný dojem to nemá negativní dopad, jen dílčí část působí trochu křečovitě. Což ale může klidně korespondovat s naléhavostí citovaných veršů.
Ginsberg v jedné scéně hovoří o Praze. Sám měl k Praze vřelý vztah. Několikrát naší republiku (Československou a později i Českou) navštívil. V roce 1965 byl dokonce režimem vřele přivítán a byl korunován králem Majálesu – vrcholné studentské slavnosti, která byla toho roku po dvaceti letech zase povolena. Jenže toto přivítání nemělo už tak romantický konec. Ginsberg byl následně v Praze zbit a vyhoštěn ze země za kažení mládeže a narušení slušných mravů. Usvědčující se stal jeho deník, kde byly vylíčeny všemožné sexuální praktiky. Tento deník zabavili příslušníci StB a nebyl Ginsbergovi nikdy navrácen, ač o to po revoluci požádal.

Kvílení 2010

Soudního jednání se Ginsberg neúčastnil. Nebyl totiž souzen on, nýbrž jeho báseň, proto neviděl důvod být na místě. Sledovat úzkoprsé literární teoretiky jak hřímají nad tím, že Kvílení je pouze snůška vulgarit a nemá žádnou literární hodnotu je místy velice vtipná podívaná. Hlavně v momentech, kdy se odpůrci zamotávají do vlastní chabé argumentace. Tyto scény vyvolávali v sále salvy smíchu a není se co divit. Lidská blbost je, byla a vždy bude směšná.

Pro Ginsberga není beatnická generace. Je pouze skupina autorů, kteří chtějí psát. A skrz své psaní vyjádřit rozhořčení nad tím, kam se ubírá svět a kam se posouvají ideály. Vždyť hned úvodní slova jeho Kvílení to říkají: „Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničené šílenstvím…“
Filmařům se podařilo něco ojedinělého. Oživit báseň, vzdát hold poezii skrze film. Snímek se nesnaží dílo ospravedlnit, vychvalovat nebo vysvětlovat. Pouze nám poskytne obraz věcí, tak jak byly, tak jak jsou. Záleží už pouze na nás, jak si dílo interpretujeme. A o tom je i poezie. Práce tvůrců tohoto snímku byla nesmírně těžká a výsledek rozhodně stojí za vidění.  V tomto filmu ožívá báseň.

Kvílení/Howl 2010

Režie: Rob Epstein, Jeffrey Friedman
Hrají: James Franco, Jon Prescott, Mary-Luise Parker

Foto: youtube.com

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho dále a přihlaste se k odběru novinek emailem, sledujte Filmaniak.cz na Facebooku a Twitteru

About Iveta Hajlichová

Bio: *1991, Praha - studentka Katedry filmových studií na FF UK - filmový nadšenec/vášnivá čtenářka