Hra o trůny rozpoutává vášnivé diskuse. Jde o seriálové zpracování románové ságy, kterou před pár týdny začala vysílat (ne)televize HBO. Informace, o čem seriál vypráví a jak na nás působí jeho zpracování už zde padly. Jenže tento seriál vzbuzuje stále nová očekávání. Každý hodinový díl je totiž mnohonásobně lepší, než kdejaký fantasy film. Nabízí se otázka, zda-li se vůbec dá zpracovat fantasy do filmu, nebo je pro něj lepší seriálové zázemí?
Galerie
[nggallery id=3]
Fantasy je ošemetné v tom, že má velice detailně propracované charaktery postav. To má samozřejmě i dobrý román řekněme ze života. Kdo je milovník ruské literatury, může to potvrdit. Nicméně fantasy si žádá velký prostor pro děj a pro vývoj postav. Je to prakticky jeho jediný úkol. Rozehrávat složité a zajímavé vztahy mezi postavami. A k tomu, abychom se dobře v příběhu orientovali, je zapotřebí právě silné charakterové zázemí. Proto ta potíž s převáděním těchto rovin do filmu, který je více plochý. Máte-li udělat akční fantasy srandu pro celou rodinu, není prostě čas zabývat se složitým dospíváním postav.
Dále padají výroky ohledně toho, pro koho je seriál určen. Zda si ho užijí pouze ti, kdo znají knižní předlohu a ostatní se v něm ztratí. Nebo je nacílen na mnohem větší diváckou skupinu. Závěr je jednoznačný. Hra o trůny není určená pouze fandům knižní ságy. Knihu jem nečetla, a přesto se necítím nijak zmatená. Možná bych si více užívala, že se moje známé postavy, se kterými jsme trávila hezké chvíle, najednou hýbou na obrazovce. Nicméně pro to, abych si ze seriálu odnesla pozitivní dojem a příjemný zážitek, není znalost předlohy důležitá. Během té jedné hodiny, kterou zabere sledování každé epizody, je docela dopodrobna vylíčeno, co se odehrává. Je na to prostor. Jedna řada má deset dílů po šedesáti minutách. To je opravdu slušný čas, když si připustíme, že se nezůstane u jedné řady. Programový ředitel HBO byl tak nadšen pozitivními ohlasy, že oznámil začátek práce na nové sérii.
Nadšené ohlasy zaznívají téměř na vše. Od hereckého obsazení, přes režii, nádherné lokace až po úchvatné dekorace. Vybudovat příjemné prostředí, do kterého je radost se každý týden na jednu hodinu ponořit není nic jednoduchého. Zde se to daří hlavně díky tomu, že se téměř vše odehrává v exteriérech. Vidíme tak skutečnou krajinu, děj se neděje někde v zatuchlém hradu bez oken. Ona svěžest, která z příběhu vyvěrá je velice důležitá. Protože to právě ona nám umožňuje prožívat dobrodružství s našimi hrdiny.
Na druhou stranu, kdyby se měly porovnat ony tři doposud odvysílané díly, musela bych první díl zhodnotit 90 procenty, kdežto další dva 80 %. První díl měl vynikající atmosféru. Na začátku temná chvilka, napětí, hrůza a strach z neznáma. V průběhu velice odvážné scény (narážím na množství nahoty, které není na škodu, nejsme přeci puritáni), na které se příjemně dívalo. Scény nebyly vulgární, i když v nich vystupovaly lehké ženy. I ony tu měly svůj půvab. Sexuální tematika se zdála jako klíčová v tomto seriálu. Nebudu lhát, když řeknu, že spousta z nás se nechala zlákat právě tímto aspektem. Proto je pro nás třetí díl zatím nejslabší. Cítíme se napálení klamavou reklamou. Nejen že v něm nebyly ony očekávané scény, chybělo mu i určité napětí. Například vsuvka krále Roberta Baratheona nepůsobila příliš věrohodně. Jeho opilecký dialog nebyl nejsilnější stránkou posledního dílu. Ale dozvěděli jsme se z něj, že být obklopen rodem Lannisterů mu působí pramalou radost. Co teprve jak bude reagovat, až se dozví o incestní poměru své ženy.
Zajímavé situace přinesl vývoj kolem Viseryse a Daenerys. Průsvitný blondýn začíná pomalu chápat, že ne on, ale jeho sestra má nyní v rukou veškerou moc. Jeho smělý plán na získání ztracené moci se tak rozplývá. Navíc se dozvídáme, že byla požehnána hlavním hřebcem. (Zajímavá metafora)
Děj zatím posledního (třetího) dílu se odehrával také na Zdi. Je tedy přirozené, že Zeď sehraje v příběhu později jednu z klíčových rolí. Hned v úvodu prvního dílu jsme viděli, že se do Západozemě nejspíše dostali obávaní Jiní (Bílí chodci), kteří se na druhé straně Zdi neobjevili po celá tisíciletí. I když je avizováno, že Hra o trůny se liší od ostatních fantasy tím, že nemá jasně dáno, kdo je zlý a kdo hodný, ale že pouze všichni usilují o moc, je zřejmé, že těmi hlavními záporáky je celý rod Lannisterů. Nejen tím, že jsou ochotni mezi sebou udržovat incestní vztah. Neštítí se ani zabít malé děcko. (Nebo se o to pokusit)
Nejpodlejším se zdá být malý trpaslík Tyrion Lanniseter. Kdoví, co od něj můžeme očekávat. Je to takový malý zákeřný mužíček. Bystré mysli, ale pokřiveného ducha.
Třetí díl nenaplnil velká očekávání nastavená prvním a druhým dílem, nicméně přinesl zajímavý vývoj událostí. A jak je známo o seriálech, musí si své napětí a trumfy dávkovat postupně.
Co přinese další díl, jestli v něm tentokrát bude napjatější atmosféra a zajímavější zvraty, uvidíme již příští pondělí 9. května 2011.
Foto: hbo.com
K recenzi nic nemám, spíše s ní souhlasím. Píši sem proto, že se mi líbí jak autorka-nečtenářka hodnotí postavy. Už od prvního dílu mě zajímalo, jak některé postavy vidí lidé, co nečetli předlohu. Lannisteři jsou vykresleni ještě velmi kladně, Jaime je v knize až neuvěřitelná sketa. Nechci moc spoilovat ale myslím si, že vývojem postav budou diváci, včetně autorky, značně překvapeni.
1) Ne že bych chtěl fantasy podceňovat, ale určitě není postavené na vykreslování a vývoji postav. To se týká Martinova pouze pojetí fantasy, které použil v Písni Ledu a Ohně. Fantasy bylo a převážně je (Vynecháme-li jeho knižní větev – Tolkien, Lewis) poměrně nízkým žánrem. Samozřejmě, že se s ním dá zajímavě pracovat.
2) Nevím, kde bereš Tyriona Lannistera jako zatím nejpodlejší postavu, mě přijde příjemně cynický.
3) Ono záporné znázornění Lannisterů je právě součástí hry, kterou Martin s čtenářem/divákem hraje – hru, kdy se pohledy na různé postavy v průběhu děje mění. Myslím, že budeš ještě překvapená.
Jinak víceméně souhlasím s tvou recenzí, jakožto hodnocení filmového zpracování.
P.S. Ne, opravdu nejsem zarytý fantazák a ani Hru o trůny jsem nečetl
Já měla na mysli spíš fantasy, které stojí za přečtení. O nějaké brakové literatuře mě vůbec nenapadlo uvažovat. Fantasy rozhodně není nízký žánr, proto je tak málo kvalitních autorů fantasy. Za zmínku stojí třeba Pratchett, jeho příběhy a postavy jsou opravdu do detailu propracované.
Neryjte do mě ohledně Tyriona, podle mě to je sympatická postava. Líbí se mi jeho jízlivost. Tady nejspíš došlo ke zmatení ohledně použití slova „nejpodlejší“. Nemyslím tím, že ho považuji za hlavního ksindla v příběhu, to rozhodně ne. Jen mi přijde, že tohle slovo hezky vystihuje jeho charakter, který, a to si musíme přiznat, rozhodně není nejzářivější.
A ta hra, o které mluvíš, to je právě krásný příklad vývoje postav v dobrém fantasy (ale vlastně i ne-fantasy) příběhu. S tím si rozhodně nepohrává jen George R.R. Martin, ale i jiní dobří autoři knih obecně.
Ten malý skřet mi taky nepřijde jako nejpodlejší postava. Podle mě bude největší záporák princ Krasoň sestropich.