Hra o trůny – aneb každý potřebujeme svého hrdinu



Nejnovější seriál z produkce HBO Hra o trůny jistě strhne masu diváků. Má totiž všechno, co chcete vidět, když zapnete televizi. Krásné ženy (odhalující hodně ze svých křehkých těl), hrdinské muže, pro které je čest tím jediným životním posláním. Ale má také pokřivené charaktery, odporné zrádce, slizké hezouny a trpaslíka.

Když přehlédnete fakt, že se příběh odehrává v exotických krajinách, které nesou exotické názvy jako Zimohrad, Západozemí nebo Orlí hnízdo, zdá se že je příběh vcelku normální a může se stát i vám. Je sice trochu složitější, rozhodně zajímavější, kvalitnější a propracovanější než všelijaké „zahrady“ a „ulice“ a podobný televizní hnůj, takže je možné, že pokud máte tento hnůj v oblibě, nebude Hra o trůny vaším dalším televizním favoritem. Navíc se dá říct, že rozpočet na jednu epizodu se rovná rozpočtu jednoho průměrného českého celovečerního filmu. To jsou základní fakta, se kterými se musíme smířit.

Co ale Hra o trůny nabízí? Veskrze propletený příběh mnoha rodů, kteří mezi sebou válčí o moc. Nic nového, takhle to nejspíše chodilo po celá staletí. Teď je to podobné, jenže dnes se mocenské výboje maskují pod názvy jako „mírová operace“ nebo nutná intervence v zájmu civilního obyvatelstva. (Nikdy nejde o ropu, to si myslí jen blázni přeci.)

Potřeba mýtů, pohádek a hrdinů je v člověku pevně zakotvena. On si jí žádá i dnešní moderní době, a není lepší způsob, jak tuto nenasytnou potřebu ukojit, než zasednou k televizi a nechat se naplnit epickým příběhem. Prožít si z bezpečí svého křesla dobrodružný quest (což můžete i při hraní MMORPG, ale to je zase jiná kapitola), pomilovat (alespoň v duchu) krásnou spanilou dívku, vydobýt si respekt, který v reálném životě zůstává nedosažitelným luxusem.  A to vše skrze svého hrdinu. Fred by zaplesal, kdyby viděl, že tu máme i jeden půvabný incestní poměr. A ještě k tomu dvojčata!


Ukojena bude i ona hluboko zakořeněná primitivní lidská touha po násilí.  Tady se stínají také hlavy. A všechno v duchu syrového naturalismu. Divácká zvědavost je plně uspokojena pohledem na stříkající krev z právě odfiknuté hlavinky. Sama jsem se tím nechala unést a první díl jsem  bez mučení dokoukala celý. A dokonce se mi líbil. Nejsem kdovíjaký milovník fantasy žánru (Harry Potter pouze patřil k mému dětství a doznívá ve mě i v mé rané dospělosti), rozhodně nenaběhnu do knihkupectví a nekoupím si onu ságu Písně ledu a ohně od George R.R. Martina. Ale ráda se podívám na seriál, protože i já potřebuji svého hrdinu vidět v akci. Potřebuji se utvrdit v tom, že kdysi tu opravdu žili lidé, kteří pro čest obětovali svůj život. A že ti už tu bohužel nejsou, nebo ne v takové míře, v jaké se objevují v těchto romantických mýtech. A že tu vždycky žily proradné krysy, které občas znepříjemní můj den. Ti bohužel přežily i do dnešních dnů, jsou nejspíše více adaptabilní.

Kdybych měla tento seriál ve zkratce zhodnotit (přirozeně ne v kontextu celé série), řekla bych, že má vše, co potřebuje. Silné postavy, skvělou výpravu, úžasné kostýmy, nádherné exteriéry a překrásnou dekoraci. Tvůrci se teda opravdu vyřádili a stvořili velice líbivé prostředí, do kterého je radost se ponořit. I když se tam hodně válčí a není to zrovna idylická doba (přesně nevíme, jaká je to doba, což je typický znak mýtu, jisté věčné bezčasí) připadá vám to celé jaksi romantické. V původním slova smyslu. Ne v tom zprofanovaném, kdy slovo romantický je spíše urážlivé a opovrženíhodné.

Foto: hbo.com

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho dále a přihlaste se k odběru novinek emailem, sledujte Filmaniak.cz na Facebooku a Twitteru

About Iveta Hajlichová

Bio: *1991, Praha - studentka Katedry filmových studií na FF UK - filmový nadšenec/vášnivá čtenářka