Harry Potter a Relikvie smrti, Část 1. – konečně film pro fanoušky knižní předlohy



 

Jestli jsou tady recenze, které trochu odporují tomu, co má vlastně recenze být, a to hlavně přemírou subjektivity, pak tato recenze nebude obsahovat ani trochu objektivního pohledu, protože v případě HP to nelze.
Měla jsem to štěstí, že mě kniha zasáhla zrovna v tom ideálním věku, kdy jsem pak prakticky vyrůstala s hlavními hrdiny. Filmy šly do kin o něco později, ale pořád byly relativně blízko mému věku. Teď už je posun více patrný, ale nijak zvlášť mi to nevadí. Tedy občas bych si přála být mladší, hlavně co se týče předchozího dílu by ideální věk byl dvanáct let maximálně. To, co se předvedlo v předchozím filmu za zvěrstva, jak byla předloha nechutně znásilněna a okrájena ve prospěch pubertálního juchání a „muckání se“, to je pro mě zločin. Po šestém díle jsem rezignovala na filmy. Už jsem od nich nic nečekala. Ač jsem se skrytě těšila, nedoufala jsem v nijak oslňující zpracování.

A pak jsem viděla Relikvie. A prakticky celou dobu jsem jen valila oči na plátno, skoro jsem nedýchala a snažila se nemrkat, aby mi náhodou něco neušlo. Tak silný to byl zážitek. Nic jsem nečekala a ono mě to prostě porazilo jako rozjetý bradavický expres.
Když slyším hnidopišství na tenhle kousek, ozývá se povětšinou z řad nečtenářů. Dobře jim tak, že nestíhají, že jim to připadá nudné a zmatené. Když se neumí začíst do knihy, tak ať je pro ně tenhle film klidně změť nudy a chaosu. Pro nás kultivované je to bezpochyby nejlepší zpracování. Dělal to stejný režisér jako předchozí a pátý díl, přesto je to úplně jiný styl. Možná konečně poznal, že tak, jak to dělal před tím, se to dělat nemá. Možná i on se chtěl konečně zalíbit hlavně znalcům předlohy a nejenom těm usoplencům líným, kteří nečtou a doufají, že se z filmu dozví něco závratného nebo že snad pochopí celý příběh. (Samozřejmě to není nic závratně složitého, ale přesto si lze celý příběh komplexně užít jen z knih. Jak je to ale se všemi knihami a jejich filmovým přepisem)

Všude se dokola omílá, že tenhle díl není pro děti, že je temný až hororový. On je ale pouze takový, jaká je kniha a hlavně odráží atmosféru, kterou popisuje. A to se prostě bez krve, děsivých momentů a trošku temnoty prostě neobejde. Hned úvodní scéna nabízí slušnou dávku rozechvění a napětí. Vznášející se tělo ženy nad stolem, v čele s Voldemortem a jeho slizkou hadí hlavou, nedočkavá přisluhovačka a největší fanatička Bellatrix slintá nad možností zabít kohokoli, ale s radostí se ujme i úkolu nejvyššího, a banda Smrtijedů, na kterých je patrné, že si příchod svého mistra takhle úplně nepředstavovali.  Jednoznačně nejlépe je to pak vidět na celé Malfoyovic famílii. A není se čemu divit, když se jejich nejvyšší velmistr usadil v jejich domě a prakticky z nich udělal své zajatce.

Co mě mile překvapilo, byla scéna s Hermionou a jejími rodiči, nečekala jsem, že se do filmu dostane.
Připadá mi, že od úvodní scény se ve filmu stále něco děje. Navzdory názorům, že se v něm pořád jen tlachá a akční je snad jen třetina filmu, jsem toho názoru, že film je akcí nabitý k prasknutí, což se tedy nedá tvrdit o předchozích filmech. Možná proto je to zde tak patrné.

Konečně se také tvůrcům podařilo najít tu vyváženou míru vtipnosti, který nepadá do bezbřehé trapnosti, kdy diváci neví, kam rozpačitě uhnout pohledem.  Vtipné scény jsou víceméně jen na začátku a to hlavně sedm Potterů v jedné místnosti, ale občas se vtípek protlačí i tou změtí vražd a úmrtí a všelijakého jiného temného brajglu, který tak horlivě popisují jiní recenzenti.

Brát na film děti možná není úplně vhodné, nicméně kniha je doporučena čtenářům od devíti let, nicméně obraz a představivost dítěte je něco trochu jiného.
Stane se toho mnoho, co příběh utváří. Nehledě na množství mrtvol, které nás provází prakticky od první scény. Ale hlavním motivem celého filmu je hledání viteálů (jenom vypíchnu, že překlad tohoto slova je vynikající, ač nemá s anglickým  “horcrux“ nic společného, ovšem podstatu předmětu vystihuje skvěle), které mají dopomoci ke zničení Voldemorta. Co to jsou viteály mělo být docela podrobně vylíčeno v předchozím filmu, ale že by se tak stalo si nejsem úplně jistá. Ovšem znalci předlohy dobře vědí, o co jde.

Zvláštní mi přišel nový ministr kouzel, který sice hned záhy zemřel, ale ještě před tím stihl předat důležité předměty ústřednímu triu. Sice vypadají docela obyčejně, ale s jejich pomocí se lze trochu přiblížit k podstatě celého problémy a pomoc s hledáním ukrytých předmětů. Ale na druhou stranu je dobré zmínit, že jeho projev na začátku nezní pateticky.

Nové prostředí, ve kterém se příběh odehrává docela blízce připomíná totalitní režim těch nejhorších rozměrů. Každý je kontrolován, každé slovo je zachyceno, každý má svou osobní složku, jsou vedeny výslechy. Doba je zlá, hrstka statečných kteří dokáží vzdorovat se rapidně zmenšuje. Jak moc je to zlé je hezky vidět ve scéně na Ministerstvu, kam se trojka vydá v přestrojení. I tady jsou pak k vidění docela úsměvné momenty.

Co ovšem považuji za naprosto dokonalé, bylo umístit do filmu celý příběh Tři bratří. Animace byla úchvatná a vysvětlení, co jsou vlastně Relikvie smrti bylo moc pěkně zpracované. Nečekala jsem, že si s vysvětlením dají takovou práci. Ovšem bylo to nasnadě, když jde vlastně o celou zápletku.

Zničení prvního vitetálu ovšem provázela zcela nečekaná chvíle, která mi na mírně vyrazila dech. Ne sice na moc dlouhou, ale přesto jsem nečekala, že se někdy v HP dočkáme lehké erotiky.
Přece jen tu jeden divný moment byl. Tanec Harryho a Hermiony byl poněkud křečovitý a osobně bych ho tam mít nemusela, zároveň chápu, že to měl být prvek na odlehčení tíživé atmosféry, do které se trojice resp. dvojice dostala.

O tom, že je Bellatrix šílená mrcha, která ráda mučí všechno živé,  se přesvědčujeme záhy. Mučení mladých dívek ji činí nesmírné uspokojení. Představuje ukázkový případ zfanatizovaného blázna, který jde slepě za svým pánem. Za to její sestra by možná uvítala poněkud klidnější život.

Jak se film blíží k závěru (tedy částečnému), snažím se nemyslet na to, že je to pouze polovina příběhu, kterou vcelku uvidím. Tak mě děj vtáhl, konečně jsem si užívala téměř každou scénu. Za příznivý faktor považuji i to, že mě poprvé film taky vystrašil.  Při scéně s Batidlou/hadem ve mě i trochu zatrnulo, jak ta bába byla děsivá. A konečně mě dokázal i dojmout. U knihy jsem brečela pravidelně, každé úmrtí jsem oplakala. Ve filmu tyto scény působily spíš pateticky. Smrt Dobbyho ovšem byla tak krásná, že jsem musela pustit slzu i tady.

Přes moje zatvrzení už v nic nedoufat, co se týče filmových zpracování, ve mě tenhle díl opět zakřesl jisřičku naděje, že by snad druhá část mohla být stejně tak dobrá, ne-li snad i lepší. Co se týče akčnosti, v druhé polovině je toho mnohem víc. Tak snad mě moje očekávání nezklame.

Harry Potter a Relikvie smrti, Část 1. /
Harry Potter and The Deathly Hallows, Part 1 2010

Režie: David Yates
Hrají: D. Radcliff, E. Watson, R. Grint, H. B. Carter,
A. Rickma, R. Fiennes, C. Poésy, T . Felton, J. Isaac

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho dále a přihlaste se k odběru novinek emailem, sledujte Filmaniak.cz na Facebooku a Twitteru

About Iveta Hajlichová

Bio: *1991, Praha - studentka Katedry filmových studií na FF UK - filmový nadšenec/vášnivá čtenářka