Černá labuť – strhující drama, které vás jen tak nepustí



Darren Aronofsky přichází s dalším filmem, který nenechá diváka klidným. Po lehce moralistním snímku Requiem za sen, který nám po celou dobu  vnukával myšlenku „drogy jsou špatné“; těžko stravitelné a pro mnohé nepochopitelné Fontáně, dotýkající se filosofické otázky života a smrti; přes Wrestlera, který dostal Mickeyho Rourka zpět na stříbrné plátno a film se stal hereckým koncertem jednoho muže, tu máme snímek, který by se mohl označit jako herecký koncert jedné ženy. Nicméně naprosto odlišný od Wresleta, ač v mnohém podobný.

Černá labuť je film, o kterém se v poslední době tolik mluví v souvislosti udělování cen. Je to snímek vskutku dokonalý. Darren Aronofsky prý na scénáři pracoval deset let. Jeho snažení se vyplatilo, protože snímek je skvěle propracovaný a má rozhodně šanci zabodovat v únoru na Oscarech. Má šanci proměnit pět nominací, včetně té za nejlepší film, režii a herečku v hlavní roli. Natalia Portman už uchvátila porotce Zlatých Glóbů a také britské akademiky udělující ceny BATFA. Dosáhne i na ocenění nejvyšší?

Snímek Černá labuť psychologická sonda do duše mladé ženy, která nesmírně touží po získání role Labutí královny ve světoznámém baletu P.I. Čajkovského Labutí jezero. Sama je výborná baletka a členka Newyorského baletu. Mohl z toho klidně vzniknout „klišoidní“ hloupoučký film o cestě za snem, naštěstí nevznikl. Namísto toho máme možnost sledovat místy dost mrazivý thriller. Doplněný skvělou hudbou, kterou pro film zkomponoval dvorní hudení skladatel Darrena Aronofského Clint Mansel, který stvořil také dnes již kultovní hudbu ke snímku Requiem za sen.

Protiklad dobra a zla v základní podobě bez hloupých patosů a křečovitých scén. Snímek, který se zapíše do filmové historie. Používání zvuků, rychlého, dynamického střihu, který diváka vtahuje do děje a nenechává ho klidným. Černou labuť budete milovat, ale zároveň vám poběží mráz po zádech.

Film začíná úvodní scénou z baletu Labutí jezero, kdy je princezna Odetta zakleta do podoby labutě. Celý film je vlastně o proměně. Baletka Nina se v průběhu filmu mění nejen psychicky, ale i fyzicky. Alespoň si to myslí. Celý film se soustředí hlavně na postavu Niny. Prakticky ve filmu není scéna, kde by nebyla. A proč taky ne, když je film jen o ní. Zajímavý vývoj prodělává vztah s její matkou. Ačkoli je Nina dost stará na to, aby žila sama, stále bydlí s  matkou. Jenže její vztah s matkou je poněkud více intimní. Ne v tom zvrhlém smyslu slova.
Matka Niny se stále chová, jako by její dcera ještě nevyrostla. Takže ji každé ráno připravuje snídani, pečlivě kontroluje, zda má správně sestříhnuté nehtíky, protože se škrabe. A dokonce ji tu a tam pomůže s oblékáním. Už na tom je ale něco nemocného. Není proto divu, že je Nina dost nevyrovnaná osoba.
Když dostane vysněnou roli Labutí královny, začíná pro ni doslova peklo. Najednou čelí obrovskému tlaku a vypětí. Očekává se od ní perfektní výkon. Nebo spíše ona sama od sebe očekává, že bude dokonalá. Že vše precizně zvládne. A také by to zvládla. Nicméně proti ní hrají další faktory, které její snažení mírně maří.

Především je to postava bývalé prima-baleríny Beth, která v souboru končí. Nejspíš fakt, jak dopadla Beth, že už není „potřebná“, že byla nahrazena mladší dívkou, všechno to přispívá k Ninině strachu. Vidí, v jaké pozici nyní sama je. A co nejspíše čeká jí samotnou. Samozřejmě by k ničemu takovému nedošlo, ale to nemocná duše Niny není s to v tuto chvíli pochopit.

Black Swan

A tak se hromadí další a další faktory. Ale nejvýraznějším problémem se ukazuje nová baletka Lily. Je to v podstatě dokonalý protiklad Niny. Jsou si velice podobné. Ovšem Lily je vášnivá, temnější, více živočišná. Dokáže být nespoutaná. Prostě dokonalá Černá labuť. Kdežto Nina je typická Odetta. Křehká, něžná, snaží se být za každou cenu perfektní a kontroluje každičký pohyb, který udělá.

Vlastně je to i trochu zvláštní. Těžko se chce věřit, že jsou na světě ženy, které jsou tak křehké jako právě Nina. Její roztomilé červenání a uhýbavé pohledy, když se mluví o tématu jakým je například sex. Ale působí to tak přirozeně, že máme skoro pocit, že je panna. Jako by v ní pořád bylo něco dětského. I to je nejspíš další důvod, proč svou roli nezvládne a začne ztrácet kontrolu nad vlastními myšlenkami. Ve skutečnosti je také hodně viny na matčině straně. Je na svou dceru tak opatrná, bojí se o ní. Což je přirozené, ale takovým chováním z ní stvoří slabou osobnost.

Vlastně až seznámení s Lily jí přinese trochu povyražení, které patří do života mladých lidí. A scéna Niny s Lily je opravdu působivá. Tvůrci do filmu lesbickou scénu vložili schválně. Mysleli si totiž, že samotný baletní námět nepřitáhne do kin takové množství lidí. Mýlili se.

Black Swan

Ale ne všechnu pozornost na sebe strhává jen Nina. Také umělecký ředitel baletu Thomas (Vincent Cassel) hraje ve filmu svou roli. Ne zcela nedůležitou. Vlastně on stojí za tím, že si Nina do svého nitra nechává proniknout démona. Samozřejmě ne přímo. Jeho ustavičné pobízení, aby nad sebou ztratila kontrolu, Nina vezme příliš vážně. Tedy přesněji řečeno, její podvědomí. A podivně zvrácené přátelství s Lily její psychiku vyčerpává stále víc. Není už téměř schopná rozlišit, co je fantazie a co realita.

BlackSwan

Darren Aronofsky se nesnaží přehnaně působit na diváka. Nepředává hluboké poselství jako tomu bylo ve Fontáně, která se pro většinu lidí stala téměř neuchopitelnou a příliš vážnou.  Ani na nás „nebafá“ protidrogovou agitkou. Černá labuť je vážným filmem, nicméně zpracování je velice půvabné. Je to křehký příběh duševního vyšinutí, odehrává se víceméně niterně, tudíž je potřeba se do postavy vžít. Jinak si z filmu odnesete jen povrchní dojem, že krásná baletka ztrácí rozum. A také si zajisté užijete tu zmiňovanou lesbickou scénu. Ale ono je tam toho víc. A tak hodně záleží na tom, jak moc hluboko bude chtít zajít. Kam se s postavou ponoříte. Když do toho půjdete naplno, najdete třeba i v sobě malého démona, které se snažíte držet v tajnosti, a který jednoho dne možná pohltí i vás.

 

Černá labuť /
Black Swan

Režie: Darren Aronofsky
Scénář: John J. McLaughlin, Mark Heyman, Andres Heinz
Kamera: Matthew Libatique
Hrají: Natalie Portman, Mila Kunis, Vincent Cassel, Winon a Ryder, Barbara Hershey

Českou premiéru měl tento film 10. února. Ta byla přitom původně plánována až na duben 2011. Ovšem náhlá publicita způsobená oceněními a horlivými diskusemi, kde se o snímku mluvilo jako o horkém favoritovi na Oscara, zapříčinila posun české premiéry ještě před slavnostní udílení prestižních cen.

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho dále a přihlaste se k odběru novinek emailem, sledujte Filmaniak.cz na Facebooku a Twitteru

About Iveta Hajlichová

Bio: *1991, Praha - studentka Katedry filmových studií na FF UK - filmový nadšenec/vášnivá čtenářka